…aneb co všechno lze nalézt v jídelním lístku. Jojo, zase jsem byl v hospodě U pravopisné chyby. Měli jsme tam totiž premiérový sraz z gymplu s nadpoloviční účastí spolužáků!


Sice se jich už několik konalo, o jednom z nich jsem už dokonce psal, ale tentokrát to bylo takříkajíc profesionální. To znamená ne u žádného nešťastníka na chatě, v hospodě by se už v našich letech měl umět chovat každý, takže moc velké riziko nějakých excesů nehrozilo.



Pozdní příjezd na akci byl způsoben závody dračích lodí, kterých jsem se zúčastnil. Ano, vidím ty zdvižená obočí a kontrolu předchozí věty. Opravdu jsem – víceméně dobrovolně – nasedl do lodi(!), chytil pádlo (!!) a jel bez jistoty, že je pode mnou maximálně metr vody(!!!). Na druhou stranu – nemusel jsem kormidlovat a ani dělat takový ty směšný pohyby vepředu s bubnem, takže jsem se tam tak nějak ztratil. Každopádně to dopadlo docela dobře, ale o tom až nikdy.



Po příjezdu jsem poznal všechny spolužačky – což považuji za velký kompliment (a doufám, že ony taky)! U kluků jsem měl problémy, ale když jsem si spočítal počet vlasů a kilogramů, tak to vycházelo skoro stejně jako před lety. Možná v trochu jiném poměru, ale co, u nás se na to tak nekouká.



Kromě čtyř matek zaneprázdněných výchovou či rozením jsem zastihl všechny, dokonce i třídní celebrity zanechaly pózování s golfovou holí či voliči a přijeli omrknout méně profláklé spolužáky. Zajímavý byl poměr mezi svobodnými a ženatými/vdanými. Z holek bych podle příjmení rozeznal snad jen jedinou, ale kluky všechny! Teda krom asi tří nebo čtyř, to abych nekřivdil otcům, kteří se poznali podle toho, že šli brzo domů.



A taky jsem přišel na to, proč vědci už strašně dlouho nemůžou vymyslet něco opravdu převratného. Všichni do jednoho nejspíš abstinují. A přitom alkohol hraje hlavní roli v převratném teleportu prof. Knedleho a v sobotu jsem zase zažil něco jako stroj času. Minimálně já a ještě možná kamarád Novák jsme se nostalgicky propili zpátky do gympláckého období.



Kdo by všal čekal nějaký výron druhé mízy, vtrhnutí na zábavu v blízké vesnici a obtěžování sedlákovy dcery, musel být zklamán.



Spíš bych to nazval tak, že jsme utřeli tabuli a šli domů…