Když už má člověk pocit, že našel dostatečně silné téma, vzpomněl si na rafinované heslo a vůbec našel webovou adresu, tak na něj vyskočí naprosto nové uživatelské prostředí. Super…

Takže vůbec netuším, jak to bude vypadat a jestli to bude vůbec vypadat, ale to není důležité. Nejdůležitější je obsah. Aspoň myslím. Nechci se nijak zaobírat tím, co bylo anebo spíš nebylo, prostě není čas, honem k jádru pudla, než zase zapomenu, co jsem to chtěl.

K narozeninám jsme dostal pásek. Nic divného, prostě člověk hubne jako divý, kalhoty padají, chápete. Nicméně – tento pásek byl zajímavý tím, že jaksi počítal se všemi dalšími variantami vývoje. Byl totiž příliš dlouhý, takže se dá použít v případech, kdy se bude mít člověk hodně dobře, při nějakém nádoru v oblasti močového měchýře anebo při příliš vysoké větvi na stromě. Zkrátka příliš dlouhý pásek.

Neřešil jsem, prostě jsem si přidělal pár dírek a pro zastrčení konce používal více jak jedno poutko na kalhotách. Jenže problém se objevil při činnosti, kterou chca nechca musí člověk občas absolvovat. Pisoáry.

Člověk má plné ruce práce udržet proudnici ve správném směru a do toho se mu tam motá ještě pásek. Zatím se tedy musím poplácat po zádech (rukou), že jsem z toho vyšel vždy se ctí a suchý, ale jednou jsem se podíval bokem a tam byl stín. Upřímně – v tu chvíli jsem se nedivil Okamurovi, že tu nechce migranty, na zdi se odráželo cosi podobné slonovi.

Nijak to neřeším, dokonce to má tu výhodu, že pokud je stín vidět už ode dveří, většinou jsem u pisoáru sám. A to se počítá…

Někdy i minutu…