Tak už i na mě došlo… Píchačky, čipová karta a teď už i testy. Co by ale člověk neudělal pro to, aby se dostal do práce, že…

Jelikož režim home office je z pohledu některých světových odborníků dlouhodobě nežádoucí, musím čas od času zkontrolovat kancelář, jestli se tam třeba nepřemnožila nějaká nepěkná zvířátka, tiskárna se nesnaží vyvinout vlastní matrix anebo jestli tam vůbec ještě ta kancelář je.

Jako bonus ke všem pracovním radostem musím, asi jako většina z nás, absolvovat test, v mém případě šlo o premiéru. A musím říct, že jsem byl lehce nervózní. Přeci jen, poprvé je to prý nejhezčí a já nevěděl, do čeho jdu.

Studium na internetu moc povzbuzujících informací nepřineslo, absolventi vysoké školy života se nedokázali shodnout, jestli mi tam zavedou na tyčince čip, vir anebo nějakou nítěnku. Také jsem netušil, kam mi vlastně budou tyčinku zavádět – kromě nosu a úst se nabízel také podstatně méně využívaný tělesný otvor.

Po přečtení zbytečností jsem se vrátil k pracovním mailům a tady teprve nervozita dostoupila vrcholu. Jak mám rozumět tomu, že vzor šablony dodané grafikem obsahuje firmu Lubricon? A proč mi píše zrovna dnes kolega Šťoural? Samé otázky…

Naštěstí to nakonec dopadlo pozitivně.

Negativně.