Aneb jde to i ve třech!


Letošní Exit vypadal nadějně. Přesně do 19.4. Pak jsme se dozvěděli, že jednoho hráče ukradne služební cesta. Na poslední chvíli jsme zkusili obvolat kamarády, ale tenhle si udělal něco s nártem, tamta byla nemocná, prostě se nikomu nechtělo. To, že jsme začali ve čtyřech je zásluha Cubeeka a jeho obětavé sestry, která sice nevěděla, která bije, ale hrála a to bylo hlavní.



Já jsem vyfasoval běhací úkol po městě a na konečné jsem se nechal zmást dílkem jakéhosi sprejera. To jsem vyfotil a luštil, něco zakreslovat do mapy mě vůbec nenapadlo. V internetové kavárně jsem pak mátl další týmy, když jsem googlil nápis u graffiti a vypadla mi stránka jakési židovské hudební skupiny. První body jsme nahráli díky Myrně, která vylovila prstýnek a olíbala kamaráda na České.



Druhá část už byla úspěšnější, ale ne dokonalá. Špatná orientace v mapě způsobila, že se Cubeekova sestra odešla ptát na Apokalypticky zamilovaný koktejl do Elektry, kde vzbudila nemalé pozdvižení. Třetí část však dopadla stoprocentně a my jsme mohli jít do dalšího kola. Instruktorka mi však odmítla dát instrukce s tím, že musíme být celý tým. Byli jsme jen tři, tak jsem oslovil náhodou kolemjdoucí, jestli by nám nepomohla.



Chudák holka. Poté co kývla byla instruována – kdyby se jí kdokoliv na cokoliv ptal, tak má odpovídat jen, že je vamp. Povedlo se! Dotáhli jsme ji k instruktorce, zařvali Kámasútra a ani jsme ji nestačili poděkovat, jak rychle utíkala pryč. Ve druhém kole jsme stihli oběhnout šest stanovišť, bohužel jsme se dvakrát sekli. I tak bylo 40 bodů hodně solidních.



Do třetího kola jsme se rozhodli nenastoupit, protože to nemělo v třech lidech cenu. Ale i tak to hodnotím víceméně kladně. Jen bych se přimluvil za více úkolů na přirozenou inteligenci než na přirozenou šikovnost. Naposledy se mi povedla ve školce želvička z moduritu a teď skládat kytku… pche.