… mám vždycky s nadpisem. Mám třeba vymyšlen perfektní článek, kterým bych ventiloval obsah těch nejupadlejších zákoutí naší psychiky (© Sláva Hubálek), jenže k němu nevymyslím nadpis a tím skončím.


A přitom se toho tolik děje! Například jsem se byl podívat na veletrhu pohřebnictví. Docela mě zajímalo, co se tam předvádí a hlavně, na jakou cílovou skupinu je veletrh zaměřen, protože jaksi.. musíme tam všichni.



Co vám mám říkat, bylo to perfektní. Na urnu si můžete vytisknout foto, vylaserovat pejska či si ji nechat vytvarovat do svého oblíbeného tvaru. Nejvíc frčel melanom. Anebo rakev ve tvaru basy – to jsem fakt nevěřil. Kamarádovi jsme nakukali, že tam někde budou gumová kladívka na opravu končetin stižených rigor mortis a ono to tam opravdu bylo! Sice jen jako kulisa na náhrobek, ale i tak byl z nás překvapený nejméně. Jen ten mandl s nahříváním pro obzvlášť těžké případy tam nebyl.



K čemu bych se tak ještě vyjádřil. Už jsem psal o radaru? Asi ne, že? Vždycky když se zapletu do nějaké politiky, tak dostanu ban (zdravím kombajna) anebo se naseru, jací jsou lidi kokoti (zdravím své věnčité tepny). Dneska jsem koukal na deník Metro a vzadu byla celostrana reklamy věnovaná radaru. Tedy spíše antiradaru. Určitě to znáte, radar vám vypálí mozek, sežere děti a znásilní slepice, to se prostě nesmí stát.



Jen doufám, že nebude referendum. Už jsem zažil dvě – v obou jsem hlasoval záporně a v obou mi to bylo hovno platný. Tohle by bylo první referendum, kde bych byl pro kladnou variantu, ale myslím si, že banda nejlepších fotbalových/hokejových trenérů, řidičů na světě, nejprozíravějších politiků a v neposlední řadě skvělých vojevůdců bude mít zase většinu.



Měl bych jiný nápad – co z peněz určených na referendum postavit radar ještě jeden?