Stane se. Prostě si jdete zahrát minigolf a druhý den jste čtyři sta kilometrů vedle, v cizích plavkách a motáte se v obrovském trychtýři. To se pak dá říct jen… Kvalitní rum.


Jeden můj nejmenovaný kamarád, který zde také občas přispívá, používal teleport. Na závěr nějaké kalby, kdy představa cesty domů se vyrovná vizím Kolumba a dokonce se to i podobně houpá, prostě koupil dva velké rumy, kopl je do sebe a ráno se probral doma. Jistě má to své nevýhody – časová kontinuita je narušena jen z pohledu uživatele a rychlost také nešlape světlu na paty, ale účel to plní.



Ve čtrvtek jsme si byli zahrát minigolf. Nevinná zábava zbohatlíkovských embryí, se v našem podání proměnila v honičku, protože nekompromisní správkyně chtěla v osm zavírat. Stihli jsme to, i když notně uříceni a tudíž žízniví. S prodlužujícími stíny se prodlužovaly naše svaly a po desáté už jsme si začali hrát na tvrďáky. Místo měkkého piva – tvrdý rum.



K proslulému pahorku Zapomnění jsme postupovali taktikou přískoků – jeden nonstop, maximálně dva panáky. V prvním ji nešel mrazák a třicetistupňový rum podnítil v jednom ze dvou kumpánů jenom obtížně kontrolovanou chuť rozbít mi hubu. Vůbec to nechápu. Můj obličej je zcela nekonfliktní a jistě by se hodil na obálku knížek typu "Pacifismus v praxi", "S úsměvem k zubaři" nebo alespoň "Idiotem z povolání".



Nejdřív se to pokusil utopit v dalších panácích, ale i když jsem si s ním ťukal s úsměvem číslo 5, při kterém odhaluju i krčky na osmičkách, nepomohlo to. Nejdřív se mi zakousl do ramene a setrval tak asi minutu, takže servírka trochu znejistila a nabídla mu utopence. To odmítl a venku na mě začal útočit co by beran. Pro jeho tělesnou konstituci je charakteristická špičatá lebka, takže to i bolelo.



Když už to vypadalo, že začne používat i jiné údy než jen hlavu, zbaběle jsem prchl. A pomsta? Vstávání o půl páté a jízda do Liberce a jako bonus vysvětlující telefonát do práce, kdeže se to v pátek fláká! Tak to má být – Kdo do TheGena kousá, ten se hned urousá! O radovánkách v tamějším Aquaparku asi někdy nikdy, ale to asi nikomu nevadí.



A jméno onoho agresivního zubatého trkače? Budu ohleduplný – nenapíšu. Snad jen nápověda… i na pohřbu je s ním švanda.