Upřímně řečeno Clinta Eastwooda jsem měl rád jako Harry Calahana. A pak dlouho nic. Jeho režisérské pokusy jsem i přes množství Oskarů a uznání přehlížel. Až doteď. A spadnul jsem do toho po hlavě. Neumím moc plavat, tak jsem se nechal strhnout. Tajemnou řekou.


Název přesně vystihuje celý film. Voda vytryskne ze země a rozbíhá se po zemi, aby si našla svou cestu. Po chvíli zabloudí do temného podzemí a když se znovu vynoří je to už mohutný tok, který míří k moři. A my s ním.



Pomalu se posunujeme blíž a blíž a není jasné, jestli hladina stojí, nebo se jen tak líně převaluje. Ale poklid je jen matoucí zdání. Čas od času se na hladině objeví ohnilé kusy klád, aby po chvíli zase někde zmizely. Člověk do ní vstoupí, jen opatrně, na kraj a po chvíli už jen v panice sleduje vzdalující se břeh. Rychlé pohyby víří kal, a že ho u dna je. Co zbývá? Nechat se unášet…



Jen tak ležet na hladině a ještě chvíli vydržet. Není se čeho chytit, všechno splývá v jednu obrovskou modrou stěnu. Mžitky před očima – racci? Blíží se moře – konec cesty? Ani potom není klid. Kde je ta hranice mezi řekou a mořem? Je to jedna čára? Kéž by…



Řeka končí. Tak je to na mapě. Ale kam zmizí? Jen se rozplyne a nikdo už neřekne, kde přesně je. Tim Robbins, Sean Penn a Kevin Bacon. Přesně v tomhle pořadí.