Sraz z gymplu. Pro někoho zážitek na celý život, oblomení neoblomné spolužačky, zaplutí do přístavu Dekolt soudružky učitelky, pro někoho trauma z toho, že třídní imbecil, který ještě ve čtvrťáku psal maturyta, přijel v novém mercedesu, a že ošklivka, kterou třikrát odmítl, teď pucuje sukněmi pařížská mola.


Zatím jsme měli tři a vypadá to, že další mít dlouho nebudeme. Poslední dva se totiž odehrávali na chatě u Fidy a ten druhý byl dokonce v podmínce. Bohužel předesvzetí daná Fidem rodičům vzala vniveč spolu s desátou hodinou večerní, a tak se nemáme kde srážet.



Fido nás pozval na chatu s tím, že se upečou kuřata, vypije sedmička vína a všichni budou u ohýnku vzpomínat na trapasy před tabulí. To vše v deseti lidech. Nepočítal však s tím, že jako důsledek prohrané sázky se objeví i štěně, nehledě k tomu, že každý z pozvaných si vezl cosi tvrdého v baťohu. Den D pršelo jen se lilo, k večeru naštěstí přestalo. Dojeli jsme na chatu, která byla jednou ze dvou široko daleko. Fido nás poslal založit oheň, že prý je tam hromada dříví.



Když jsme tu "hromadu" nenašli ani mezi křovím, došlo nám, že vydatný déšť způsobil zázrak. Dřevo znovu obživlo a do ohně se mu nechtělo. Fido nám dal pilku, ať něco vyrveme přírodě, ale my jsme měli jiný plán. Cestou jsme ve stodole viděli krásně srovnaná polena a jako bonus malou kozu, na které by se to dobře řezalo. Nenápadný dotaz a naivní Fido se prořekl. Je to sousedů – ti tu nejsou. Tyto informace v kombinaci s drátěným pletivem nám úplně stačily.



Podařilo se nám zapálit něco, co stačilo na kuřata bohatě. Možná by to zvládlo i Husa. Fido nás pochválil jak jsme šikovní a vůbec se nepozastavoval nad tím, že s naší šikovností by sestavit kozu dokázal jen kamarád Novák, a to by ta koza měla tvar ženského ňadra. Ráno to však vše prasklo a my jsme museli kozu vrátit. Když jsme ji nesli do stodoly – přišel šok.



Sousedi si v noci uvědomili, že pod duchnou velkoměsta již neusnou, a že jim pomůže horský vzdoušek. Soused vyšel zrovna když jsme byli dva metry od plotu a začal se protahovát a pomalu otáčet hlavu k nám. Nečekali jsme ani vteřinku a jako jeden muž vrhli kozu přes plot a zalehli do vysoké trávy. Bohužel – paže byly ještě malátné, zrak zakalen náchodskou dvanáctkou, a tak koza skončila přímo v půli cesty – na pletivu.



Nevím co si myslel soused, ale já vidět dřevěnou kozu smutně se kývající v chladném ránu, tak jdu do ledničky, zašpuntuju tu láhev co jsem pil včera a nechám ji na obzvláště slavnostní příležitosti. Každopádně udělal asi něco podobného, protože zašel dovnitř. Asi pro zbraň – radši jsme zmizeli. Samozřejmě, že když se soused chtěl v práci pochlubit skvělým halucinogenním sirupem Jupí, tak pohořel a stěžoval si u Fidů. Ten dostal vyhubováno, ale přesto dokázal chatu dohodnout i na přesrok.



Nevím co si od toho sliboval – snad doufal, že nás odradí varování (cha) a důkladný zámek na stodole. Se závojem tmy jsme se vydali znovu dobýt stodolu. Novákův paravýcvik – tj. plížení bez použití nohou jsme všichni neovládali, takže kdo nepodlezl – ten přelezl. Posilněni alkoholem jsme začali pomalu a nenápadně ničit sousedovu příčetnost. Fůra písku posloužila jako stavební materiál pro obří penis, míchačka jako pisoár a cihly jsme srovnali do kolečka kolem celé stodoly. Samozřejmě jsme se snažili nezanechat stopy, ale soused na to ráno zase nějak přišel.



Z té poslední akce si toho moc nepamatuji. Snad jen sexuální atak kamaráda Nováka na jednu spolužačku, kterou povalil do kopřiv, kde se jí snažil svést slovy "Aspoň se budeš trochu hejbat!". A pak si pamatuju ještě Fida, který smutně stál a v očích měl otázku – kde jsou ti mí kamarádi, se kterými jsem si v bufetu kupoval teplé mléko a obloženou housku?



Jsou stále tu Fido, neboj. Však počkej ještě tak třicet let. Zase budeme stát v bufetu a kupovat mlíko. Možná i tu housku. Ale to už bude jiný ústav než ten školní…