Onko za onko, zub za zub
- 4 prosince, 2018
- Posted in Nezařazené . Okolokola
- Write comment
Jelikož jsem již dosáhl věku, kdy začínám stát zajímat z pohledu toho, jak dlouho ještě vydržím živit pět až šest naprosto cizích důchodců, svědomitě jsem se objednal na generálku. Přeci jen je lepší vědět, co a jak, než být šokován zprávou od doktora a napochodovat zaražen pod linkový autobus.
Nebudu nikoho napínat, to nejhorší mě čekalo den předem. Odevzdat vzorky všeho možného nezní jako ten nejtěžší úkol. Ovšem hladké svalstvo je hladké svalstvo a obdivuju ty, kteří ovládají peristaltiku natolik, že chodí, kdy chtějí. Já teda když se mi chce, tak taky jdu, aby tu nedošlo k nějaké mýlce, ale jinak… Je to zcela v libovůli některého ze svěračů.
Už když jsem obdržel ampulu s návodem na odběr stolice, věděl jsem, že to je průser. Nějaký starý vzorek nepřipadal v úvahu, na to by určitě v laboratoři vybavené jako v NCIS přišli. Navíc víkend předtím nebyl k životosprávě nejpříznivější, na zábavě jsem zapomněl bundu i se svetrem a noční procházka v propocené košili řádně zaměstnala imunitní systém. Takže jsem to nechal na den před prohlídkou a doufal jsem, že se vše povede.
Nejprve jsem si přečetl návod. Musím říct, že když je v návodu v kroku číslo 2 napsáno, co nemáte udělat v kroku číslo 1, pak je ten návod na hovno v případě, že jste krok číslo 1 už aktivně provedli. No ale s tím si nějak poradil. Horší bylo, když jsem se dočetl, že mám konat na čistý papír. WTF? A pak jako co? Zabalím do nějakého originálního origami a vystavím na poličku? Prostě někdo by se měl zamyslet nad tím, aby to bylo více user friendly…
Nervozita mi tak svazovala nejen ruce a po celý den nic. K večeři jsem si koupil mastnou rybu a celozrnné pečivo, ráno to prostě musí vyjít. Nařídil jsem si budík už na tři čtvrtě na šest, ale bylo to doslova… opět na hovno. Jíst jsem nemohl, abych šel na lačno, voda rozhodně takové projímací účinky jako v Sandokanovi nemá, takže jsem musel přistoupit k hrubé síle. Nejdřív jsem na to šel jako Ondra Synek, ale ani usilovné veslování ke kýženému výsledku nevedlo.
Nakonec asi po deseti minutách, osmi prasklých očních žilkách a střední mrtvičce vedoucí k jakési podivné migréně jsem cosi vylíhl. Ani slepičí, ani křepelčí, ale na vzorek to stačit muselo. Raději jsem ani nedýchal, abych to neodfoukl a podařilo se… Nakonec se teda docela divím, že když jsem u toho potil krev, vše bylo v pořádku. Stejně tak všechno ostatní, jediné, co mě překvapilo – mimo doporučení, abych přestal kouřit, což je obtížné vzhledem k absenci začátku – bylo to, že se mě ani jeden z doktorů nezeptal na alkohol. Buď nebyl důvod anebo na to zapomněli. Vzhledem k tomu, že dva moji poslední doktoři spáchali sebevraždu, by si ten spis neměli pročítat zpětně.
Jo a už vím jak zdravit! Když jsem byl na vyšetření očního tlaku, kterého jsem se vzhledem k ranním událostem docela bál, odchází pacient z očního a na rozloučenou hlásí: „Tak doufám, že se dlouho neuvidíme!“
Optimista anebo pesimista?