Hloupá introvertní coura. Hartusící inteligent couve. Hurónský indián cestuje. Hygienik irituje cesťáka. Hrozící imploze cementu. Ale především (chodsky): Hasi ikstisícstupňů celsia…


Nevím co jsem komu udělal, ale ty vedra jsem si nezasloužil. Anebo možná ano, ale určitě ne ve dnech kdy mám chodit do práce. Nejde dělat dvě věci naráz pořádně. Buď budu chodit do práce nebo chcípnu v dusném počasí. Oboje naráz nejde – pak flákám obě činnosti.



Je pěkné mít na pracovišti oděvní řád. Nepotkáte top manažera v pruhovaných trenýrkách a umašťeném tričku, sekretářka na sobě nemá pletený svetr zelinkavé barvy s oranžovými pruhy a uklízečky musí také své modré pláště alespoň položit na pračku. Jenže… v těchto vedrech to jaksi ztrácí smysl.



Ono se řekne zavřené boty, klasické kalhoty a košile. Na jaře to ještě jde. Košile existují i s krátkým rukávem, kalhoty jdou koupit tenké tak, že jsou pod nimi vidět obrázky na spodním prádle a boty se dají zout. Jenže teď… teď je to peklo. Nevím, jestli je to přínos pro klienta. Perfektně oblečený, ale poněkud zpocený a lepkající zaměstnanec asi ne. Jak já lituji toho, že Jirka Korn neprosadil sukně do mainstreamového povědomí společnosti!



Nu což, musím se holt modlit, aby už ta vedra přešla. Bude to ode mě trochu pokrytectví, matně si vzpomínám, že jsem v zimě byl poněkud jiného názoru, ale co se dá dělat. Hlavně, když už se nezaseknu v asfaltu…