Nechci si velice průhledným způsobem zajistit přízeň nejmenovaného VIP čtenáře, jen decentně a citlivě naznačuji, že se mi přihodilo kino, a to tak že dvakrát. Navíc ve velice krátkém časovém intervalu. Jinak bych samozřejmě napsal kino… kino… Ale tohle prostě bylo rychlý tak, že si člověk ani nestihl vyklepat popcorn z kikiny…

To, že nemám televizi má sice nespornou řadu výhod a až mi bude lehce nad 100, tak budu redaktorům regionálních deníků s vážnou tváří líčit, že krom vrozené skromnosti a nezměrné vůle pomáhat lidem kolem sebe, byla jedním z faktorů dlouhověkosti také absence televize. Na druhou stranu – možností vidět nějaký film, o kterém bych napsal nějakou podnětnou kritiku či pochvaly, jak v této rubrice bývalo dobrým zvykem, rapidně ubývá.

To jen pro vysvětlenou – jakmile v mé blízkosti někdo nadhodil, jestli nechci do kina, chytl jsem se toho dřív, než jsem věděl na co. Takže prvním snímkem byl český megafilm Lída Baarová. Zde je důležité zdůraznit spojení český megafilm, protože to je zcela samostatná kategorie. Na tom filmu je totiž strašně vidět, jak se tvůrci snaží být světoví, jen na to nemají prostředky.

Abych to nějak přiblížil… Bylo to jako když jdete do drahé restaurace, máte krásnou partnerku, ale nešťastnou náhodou se poserete. Na první pohled vypadáte dobře, ale něco strašně smrdí. Ve filmu jsme měl tento dojem ve všech „dobových“ scénách z Berlína, dlouhými dronovými přelety nad kouřícím vlakem a úplně nejvíc při scénách sexu Goebbelse s Lídou, kdy měly plameny nejspíše evokovat hrůzy blížícího se holocaustu, ale v kině to spíš vyvolávalo záchvaty úlevného smíchu po předchozí scéně s futrálem na noze, kdy mě nějaká slečna sedící za mnou málem nablila do kapuce.

Prostě, kdyby se režisér vykašlal na světovost a rozvíjel třeba více příbeh Lídy a Adiny anebo osudů rodiny po válce, tak by dostal hvězdičku navíc. Aspoň ode mě. No a dalším minusem byl pro mě casting. Chápu, že českých herců je málo, ale když se na scéně poprvé objevil Pavel Kříž coby Hitler, tak jsem jen čekal, kdy začne „Namaluju tvoje ruce, dvě ještěrky na opuce…“ Stejně tak Jirka Mádl, když si vybírá svou odměnu, skoro jsem křičel „Stříkeeej!!!“ za něj. Nemluvě o komisaři Rexovi, kterého hrála vodící fenka Chita… Ale uznávám, že tohle může být jen můj problém. A těch pár dalších smějících se blbounů v kině.

No a druhý filmový zážitek byl Leonardo plazící se pro Oscara. Nechci být zlý, ale Tom Hardy byl taky skvělý. Jinak se mi film moc líbil, dokážu si představit na stěně kalendář sestavený z libovolných záběrů z filmu. Jen tedy – rozhodně na tento kousek nechoďte s vegetariánem, protože by ho to mohlo zabít.

Sice je jasné, že kdyby Leo při hraní simulátoru hříběte měl po ruce jen celer, tak by umrzl, ale to prostě nikomu nevysvětlíte… Nemluvě o tom, že v řece prostě tofu neulovíte a pohanku neměl, protože mu ji na začátku filmu zabili.

Kombinace obou filmů na mě působila trochu divně, ale aspoň se to člověku nesmíchá dohromady, protože to bylo jako nebe a dudy.

Nebo dudy a nebe, dyk je to jedno…