Plus výraz spokojeného důchodce included! Nechci se chlubit, ale týdny trvající anabáze s kotlem skončila pár dní před poklesem teplot pod nulu. Sice mi ještě nedošla faktura, takže mi možná ještě nějaký ten mráz po zádech přeběhne, ale co už.

O výměně kotle jsem začal lehce přemýšlet již loni, kdy se mne kontrolující plynař snažil přesvědčit, že je možné, že jednou usnu a už nevstanu, ale to se tak nějak stane skoro každému. Zodpovědně jsem však pomyslel na nebohou rodinu nade mnou, která když zapne pračku, tak mám pocit, že bydlím pod frekventovaným heliportem a na sousedku pode mnou. I když v jejím případě bych měl polehčující okolnost, protože ze stavu jejího kašle soudím, že by to nebylo bráno jako ublížení na zdraví, ale spíše eutanazie.

Problém totiž je, že mám plynový kotel v uzavřené místnosti a kupodivu jsem při koupi bytu nepomyslel na to, že by měla mít koupelna stejný prostor jako je výkon kolte. Těchto trivialit bylo více, ale o tom až později. V létě to bylo v pohodě, furt jsem větral, takže nehrozilo to, že by něco zhaslo a já začal červenat. Oprava by u patnáctiletého kotle stála poměrně dost, nehledě k tomu, že jsem byl varován, že se brzo může pokazit něco dalšího a stejně drahého.

Zimu přežil kotel i já, a tak jsem začal hledat. Čáru přes rozpočet (a to doslova) mi udělalo nové nařízení EU, které zakázalo v září klasické plynové kotle, jakož i turbo kotle do bytu. Jediné řešení, a to jsem byl ochoten obětovat pro kotel i chodbu, či díru ve zdi, byl kondenzační kotel. Po přečtení iks recenzí v této, pro mě dosud neprobádané, oblasti jsem se rozhodl a po návštěvě několika firem jsem si vybral i montážní firmu.

Přišel sympatický pán a začal mi klást jednoduché otázky a s každou mou odpovědí se výraz jeho tváře začal více a více podobat někomu, kdo se baví s debilem. Znám to moc dobře z práce, takže… Na mou obranu, ptali jste se při koupi bytu, jak dlouhý je komín? Jestli je rovný? Jaké má vyvložkování? Jestli ano, restecp. No co už. Rozešli jsme se v dobrém a mám zavolat po návštěvě kominíka.

Kominík byl taky sympaťák. Komínu provedl kolonoskopii, řekl, že je v pohodě a nabídl cenu za vyvložkování. A začaly problémy. Plynař, že prý s vyvložkováním počítal a nabídl nižší cenu. Jen potřebuje vědět, jestli je komín opravdu rovný, přičemž má odpověď, že je v pohodě, ho nijak neuspokojila. Zavolal jsem tedy opět kominíkovi, ale ten jak se dozvěděl, že by mohl vložkovat někdo jiný, tak mi řekl, že je zvědavý, jestli mi k tomu dají papír o revizi a naštvaně zavěsil. Jestli uvidím někde kominíka, tak se chytím za knoflík, ale místo štěstí si budu přát nějakou nemilou věc, v níž bude figurovat štětka a koule.

Plynař se k další návštěvě neměl a reagoval až po mailu, že jaksi není jediný plynař ve městě. A od té chvíle už to fungovalo. Vyvložkování plus montáž zabrala sice celý, ale přesto jen jeden den. Koupelna sice vypadala, jak kdyby tam někdo strčil výfuk od hodně velkého dieselu a zatopil… vlastně půl bytu tak vypadalo. Ale hlavně, že mi bylo při úklidu teplo a nebál jsem se, že při sehnutí k zemi se nenadýchám nějakého nepěkného oxidu. Pro pocit bezstarostnosti a nové barvy duhy úplně stačilo Savo.

Ale všechno dobré má něco zlé. Nebo tak nějak. Vzhledem k tomu, že jsem si dal na rekonstrukci celé koupelny jistý limit, reálně hrozí to, že mám sice nový kotel, ale budu muset škrtnout bidet a vířivku.

Takže až přijde faktura, možná jen umeju vanu a vyměním ručníky.

A až se půjdu mejt, tak pozhasínám…