Nechci, aby to vypadalo, že jsem podobně ujetý jako Wolker. Žádné opěvování poštovních schránek s minimálně jedním tělesným otvorem nečekejte. To jen aby bylo jasno.

Když jsem byl menší, fascinovaly mě mrtvé schránky, velmi hustě používané ve špionážních filmech většinou východoněmecké či sovětské provenience. Většinou to byl černobílý pařez či betonový sloupek, někdy i náhrobek na hřbitově a podobně. Záleželo na fantazii Ivana Ivanoviče anebo Helmuta. Prostě to bylo něco, kam nepřítel režimu někdy něco schoval a agent si to někdy jindy vyzvedl. Prostě takový old school geocaching – jen mudlové byla kontrarozvědka.

V současné době je to samozřejmě už něco nepředstavitelného. Tenkrát se prostě sbalil šanon, nafotil se na mikrofilm a strčil se do díry po suku. Teď už pánové v baloňáku s ostře řezanými rysy posílají emaily. Hrozná doba.

No, ale jak jsem si na to vzpomněl – řešil jsem onehdá zapeklitý logistický problém. JJ si zapomněla u sestry kosmetickou taštičku se všemi proprietami nejvyšší důležitosti. Nebudu se trápit tím, abych zkusil alespoň odhadnout názvy x podivných lahviček a virgulí, nicméně pro kosmetičku jsou to zcela zásadní pomůcky. Sestra naštěstí jela na brigádu přes Brno, takže taštičku vzala s sebou. No jo, ale jak ji předat, když jela v naprosto nekřesťanskou dobu, kdy normální lidi ještě spí a nenormální hrajou bedec?

Pozornému čtenáři jistě došlo, že jsme zvolili zcela neosobní předání – přes schránku v supermarketu. Nikdy jsem to nepoužil ani neviděl, tak mě docela zajímalo, jak to bude vypadat. PIN i číslo jsem dostal smskou, takže to vypadalo na zdárný průběh operace. Bohužel však došlo k tomu, že z padesáti skříněk dokázala vybrat tu, která nefungovala.

Zadal jsem jednou, podruhé, potřetí a furt nic. Takže informace, pak čekat na ochranku a s pánem v uniformě jsem se přesunul zpátky ke skříňkám. Nejdřív zkoušel můj PIN, ale (překvapivě) nepochodil. Tak zkusil univerzální kód. Chtěl jsem se nedívat, ale nějak to nešlo. Podle mě je ten univerzální kód každý den jiný, protože koho by napadlo 0290? To se strašně blbě pamatuje… Možná ho mění i častěji, protože nefungoval ani on. Zavolal ještě většího bosse a mezitím mě vyslýchal, co tam jako je.

Protože jsem se pohyboval na velice tenkém ledě, z oněch propriet bych na sto procent určil možná jelení lůj a řasenku, raději jsem využil sestru na telefonu, takže jsem měl aspoň barvu oné taštičky. Navíc když se dozvěděl, že jsou tam kosmetické potřeby, začal po mě tak divně pokukovat. Abych to neprotahoval, nakonec si vzal aspoň číslo občanky, telefon jsem mu nedal a po několika dalších marných pokusech to otevřeli za použití několika hrubých slov.

Takže příště stará dobrá okapová roura anebo uvolněná dlaždice v rohu… Do tohohle už nejdu…