V poslední době jsem objevil zajímavý bug, jak trochu ušetřit. Nečekejte nic světoborného, ti, co čekají hack Sazky se nedočkají. Maximálně můžu prozradit, že kdysi jsme za trest dostali na gymplu spočítat matikářovi největší pravděpodobnost výhry z tehdejších sázkových her. Nejlíp na tom bylo šest čísel ve šťastných deset. Ale možná to bylo blbě, protože tam učí dodnes.

Zpátky do současnosti. V letošním roce jsem zaznamenal značný nárůst hospod, kde probíhají různé kvizy. Přičítám to tomu, že klasické hospody – rozuměj výčep plus nějaké klasické pokrmy – jdou od desíti k pěti. Za což může krize a pak taky nikým neměřený efekt kaváren, které rostou jak houby po dešti, protože dětské koutky, levandulová vína, frappé s deštníčkem a další fujtajbly. Ale já jsem zaujatý, protože je nemám rád. A ani nevím proč. Jsem prostě takový kavárenský rasista.

Netvrdím, že kvízy mají nějaký efekt na profit hospod – většinou se tam na jeden večer přesunou intelektuálové právě z kaváren, zjistí, že není oblíbený nápoj a pijou jen minerálku, ale to mi může být jedno. Mě jako konzumenta, zajímají výhry. No a už se pomalu dostávám k tomu, co je v nadpisu. V naprosté většině hospod je hlavní cenou útrata za polovic, což se rozhodně vyplatí. Někde k tomu navrch přihodí značně zaprášenou lahev jako bonus, což se taky počítá, protože člověk by měl ochutnat všechno – i hruškový likér s medem.

Pro mě jsou tyto kvízy dar z nebe. Celý život se potýkám s tím, že mám selektivní paměť. Naprosto zbytečnou informaci si dokážu pamatovat strašně dlouho, ale co se dělo o víkendu je quest z kategorie mission impossible. Což, uznávám, není moc použitelné v zaměstnání, či při pracovním pohovoru. Ale tady do těch kvízů se to náramně hodí! Navíc člověk nehraje sám, takže se najde vždycky někdo praktičtější, kdo ví vzoreček pro výpočet obsahu koule. Ale – díky tomu, že bůhvíproč vím, kdo byl H.H.Holmes, jak se jmenoval první mistr světa ve formuli 1 anebo kde je ukryta jantarová komnata, značně redukujeme množství placených peněz a když slyšíte devět piv za 126 korun, tak to na člověka dýchne skoro nostalgie…

Samozřejmě – nikdo není dokonalý a ani my nejsme stoprocentní. Zatím máme asi šest účastí a pět výher (to si paradoxně moc nepamatuju), ale ta jediná prohra byla kdesi, kam už mě nikdo nedostane, protože moderátor tam byl značně neschopný. Jeho věta: „Správně je X, ale většina z vás má Y, takže to uznám taky,“ mě tak spravedlivě rozhořčila, že jsem ze sebe nebyl schopný dlouho dostat nic jiného než sprostá slova.

Jo a jestli to chcete někde zkusit, tak se radši přeptejte na hlavní cenu, ať po smršti tatranských čajů, protože před posledním kolem vedeme o dva body nezjistíte, že hlavní cenou je poukaz na žebra.

Suma sumárum – více méně další důvod proč jít na pivo

A to se počítá!