Nevím, jestli si toho vůbec někdo všiml, ale zavládla tu nějaká menší tvůrčí krize. Na to mám jedinou odpověď, stejnou, jako ve všech minulých případech – to se brzo změní!

Po pravdě řečeno, tak jsem se doopravdy hluboce zamýšlel nad tím, jestli ještě psát. Kdysi jsem si zakázal psát o práci, protože hrozí nějaký únik informací a také o politice, protože o té píše každý, kdo má do prdele díru, a takový být nechci. Tedy chci, ale psát se mi to nechce. Co kdyby se ukázalo, že mám ve svých teoriích a analýzách pravdu a někdo by po mě začal jít? S mou stávající, poměrně dobře vyvinutou, paranoiou už by to mohl být problém.

No a navíc jsem si uvědomoval, že je již možná čas začít psát i něco vážnějšího, než jen o tom, jak se kdo kde opil. Když si vezmu, že jsem to začal psát už před jedenácti lety, a ani tehdy jsem nebyl teenager, tak by bylo možná na čase. Ale nakonec to dopadlo jinak.

Včera jsem totiž byl v hospodě s významnou většinou mé čtenářské základny. Je poněkud tristní, že jsme se vešli ke stolu pro osm a pár míst bylo prázdných, ale co. Každý nějak začínal. No a tam mi bylo naznačeno, že mé obavy jsou liché a že nikdo nechce číst o tom, co se děje v mém nitru a s čím zápolí má mysl. Na jednu stranu jsem trochu zklamán, ale na druhou stranu…. Nic se neděje, karavana jede dál!

No a abych teda nějak navázal – byli jsme si sednout v nebezpečné vzdálenosti od místa zaměstnání, což mělo za následek to, že si k nám přisedl jeden z mnoha ředitelů. Já byl v pohodě, ale pracně budovaná pověst Pedrose, co by znalce MILF rumů a whisek, znala za své, protože zrovna do sebe lámal zelenou. Na jeho obranu musím říct, že se nechal dlouho přemlouvat, než jsme mu ji mohli koupit, ale to už nikoho nezajímá. Sice se snažil uchopit sklenku tak, aby nebyl vidět obsah, ale myslím, že se mu to nepovedlo.

Jinak se nic moc zvláštního nestalo, do práce nedorazil jen jeden účastník, takže to bylo na slušno. Největší chybou však bylo to, že hospoda byla hned u zastávky, takže odloučení od pípy se často provádělo až s příjezdem autobusu a následný sprint měl občas nedobrý konec.

Suma sumárum – lehký trénink před náročným víkendem. A to jsme se shodli všichni…