Je jasné, že pokud patříte mezi rentiéry, politiky či učitele tělocviku, tak si po přečtení budete říkat „A? To já se v práci bavím každý den!“ Ale každý to takhle nemá… Každý ne…

Normální stav věcí v pracovním procesu bývá na hony vzdálen něčemu, co si představuju pod pojmem zábava. Samozřejmě – nějaké světlé chvilky se najdou, bohužel jsou většinou vtipné buď jen pro jednu ze zúčastněných stran a to tím způsobem, že si říkáte: „Aha, to si ze mě asi dělá prdel…“ Ještěže jsou v práci kolegové, kteří jsou na stejné pozici, takže tu jednostrannou zábavu kompenzujeme vzájemnými vtípky.

Nečekejte nějaké best pranks of the year, většinou jde pouze o nevinné žertíky, které však leckdy pobaví více než kolomaz a peří dohromady. Třeba výměna kláves v klávesnici. Empiricky bylo zjištěno, že nejméně si člověk všimne záměny g a h. Tedy pokud zrovna nepíše mail na mahistrát, že. Také přehození horní a spodní řady numerické klávesnice dokáže pořádně potrápit mozkové závity, zvlášť když mačkáte jedničku a ona tam je sedmička.

Většinou je nutné počítat s odvetou, ale jak už jsem předeslal, žádné újmy na zdraví nehrozí, nejblíže tomu byl snad vtípek s odmontovanými kolečky na jezdící židli, ale jsme kluci šikovní a nikomu se nic nestalo. I když… jednou jsem zamkl nejmenovaného kolegu, co zde občas něco okomentuje, s kolegyní v kanclu a ona je na mateřské.

Ovšem to, co na mě čekalo po návratu z dovolené, bych tedy nečekal. Abych to nějak uvedl – protože kolega odešel dohodou za lepším, jsem už několik let v kanceláři sám, i když rozlohou je možná větší než byt, ve kterém jsem bydlel v nájmu. To mělo za následek jistou liknavost při úklidu, prostě jsem zapomněl, jak jsem při posledním stěhování vyhodil 34 pytlů starých tiskovin.

Dá se tedy říct, že kancelář byla velice dobře zabydlená a mezi hlavní výhody patřilo zejména to, že jakákoli návštěva se snažila zdržet co nejkratší dobu. Ale – a to byl můj hlavní argument – o všem jsem věděl, kde co je. Takže všichni už tušíte, co se stalo.

Po dovolené jsem přijel do kanceláře, kde půlku zabírá gauč, křesílka, stůl a… pořádek. Na druhou půlku naštěstí asi neměli kolegové čas, protože jsem byl na dovolené jen čtrnáct dní. Vůbec netuším, kam se všechno podělo, prý je to ve skříňkách, ale tomu nevěřím a navíc už vůbec nevím, co kde hledat.

Každopádně marně přemýšlím, jak se kolegům pomstít. Opakovaný vtip samozřejmě není vtipem, takže s úklidem počítat nemůžou. Bohužel vedro mi ve vymýšlení moc nepomáhá, takže se asi podívám, jestli není někde balicí folie v akci.

Trapas, já vím… Ale oni taky neumyli okna, takže co…