Nejdřív bych se rád omluvil za neomluvitelný výpadek v psaní. Víc to nebudu okecávat, prostě stane se. A navíc, mě to sere nejvíc, protože až to budu u krbu se sklenkou cherry pročítat vázané v kůži, tak si budu říkat – leden a únor 2014… WTF?

Nejdřív malé entrée. Když jsem tenhle byt kupoval, tak jsem si byl vědom toho, že mě prodávající budou mazat med nejen kolem pusy, ale i jiných tělesných otvorů, takže jsem doufal, že jsem na to připraven. Jedna z věcí, která mi unikla, byl plynový kotel. Dušovali se, že je po revizi. Což měli pravdu a mě nenapadlo se optat, jak dlouho. A to byla chyba! Minulou topnou sezónu jsem přežil bez následků, zaprvé jsem byl otužilý a zadruhé mám vlivem sledování válečných filmů k plynu docela opatrný vztah.

Letošní topnou sezónu jsem zahájil podobně dobře, ovšem pak přišla smska od bráchy, že karma nekarmí. Tak jsem ji vypnul a zapnul a šla. Po dvou dnech opět to samé. Vyhrabal jsem návod a zjistil jsem, že ona kontrolka indikuje asi pět různých poruch, takže to mohlo být od malého tlaku vody až po vadný přívod plynu vlastně cokoliv. Troufl jsem si jen na dotlakování vody a začaly klasické problémy, které se prostě můžou stát jen opravdu psychicky a fyzicky odolným jedincům, pro které znamenají vlastně výzvu, i když by se někomu nezasvěcenému mohlo zdát, že jsou idioti.

Vzal jsem hadici, která by v ideálním světě měla převést vodu z kohoutku do topné soustavy. Po našroubování do ne zrovna luxusně přístupného místa jsem pustil vodu a těšil se na stoupající ručičku v tlakoměru. Nic. Vodní kámen je prevít, takže hadice byla nepoužitelná. S taktéž vysokoškolsky vzdělaným bratrem jsme se ji snažili sofistikovaně pročistit pomocí nejdelšího hřebíku, jaký jsem doma našel, ale všechna snaha marná. Humanitní vzdělání vás prostě nepřipraví na zanesené hadice. Sice se z ní po několikaminutové snaze ozývalo něco jako sténání větru ve větvích na hřbitově, ale radši jsem rozhodl, že koupím novou.

Protože se znám a vím, že můj obličej vzbuzuje u prodavačů nutkání mi vnutit něco úplně jiného, než chci, vzal jsem si starou hadici s sebou do kšeftu, že jako budu chtít úplně tu samou. Paní řekla jasně, není problém a doma jsem po rozbalení zjistil, že i toto opatření přišlo vniveč. Od té doby vozím tu novou hadici v autě a až tu paní potkám, tak jí ji vrátím až po slepé střevo. No nic, nebyl čas se zabývat takovými maličkostmi, namontoval jsem tam zpět tu starou hadici a naše hřebíkové snažení přineslo výsledek spolu s litrem čehosi, co v té hadici mezitím vyrostlo. Kotel jsem sice natlakoval, ale vydržel v provozu jen den. Nu což, došlo na návštěvu plynaře.

Poprvé v historii tohoto blogu tak dochází k online zpravodajství, protože plynař je právě v koupelně. Už je tam hodinu a půl, takže se mu tam asi líbí. Občas jsou slyšet podivné zvuky, Iä Iä Tryska Fhtagn! included, ale snad se mu daří. Při poslední návštěvě jsem si také pamatoval vanu spíše bílou než to, o tam je teď, ale to se omyje, hlavně když to půjde. I když – první, co mi řekl bylo to, že ten kotel nemá v koupelně co dělat a že žiju v permanentním ohrožení života. Což jak uznáte, je icebreaker na jedničku.

Také mne chodí průběžně seznamovat s cenou za opravu, která roste a roste a vypadá to, že po prasátku to odnese i matrace. Ale protože jsme lidi tak se dohodneme. Já mu slíbil, že při rekonstrukci koupelny si koupím také nový kotel, čímž mi vyřešil dilema, jestli po koupelně rekonstruovat kuchyň anebo ložnici. A on mi slíbil, že to spraví a vypne.

Fair enough…