Už dlouho jsem nejel do Prahy, a tak jsem úplně zapomněl na to, že mě těma cestama někdo trestá. Nevím kdo, ale až se s ním potkám, tak mu to vmetu do plnovousu.

Protože D1 poslední dobou připomíná spíš venkovský průvod maškar (prý) a autobusy SturmAbteilung na tom logicky nejsou o moc lépe, rozhodl jsem se jet vlakem. Zaměstnavatel je stále solventní, takže žádný splašený vagón se nekonal – nastoupil jsem přímo do vlaku EC.

Pořekadlo Auta stojí – vlaky jedou se potvrdilo jen částečně, protože vlak měl deset minut sekyru už v Brně. Pohodlně jsem se usadil a nenechal se vyvést z míry ani dvojicí, která měla místenky na to místo, které jsem si vybral. Jsme lidi, domluvíme se… Jak já toho litoval! I když oni taky.

Sedadlo přede mnou seděla paní, která začala mluvit hned jak se vlak rozjel. A už nepřestala… Pokud něco začala vypravovat (a výběr témat byl co do obsahu košatější než habsburský rodokmen – mimo zde uvedené: Kapitálové trhy, Jak vyhrát v ruletě, Proč jsou adoptované děti zlo, Kinematografie z druhé světové války a mnoho dalších) zopakovala vše minimálně třikrát až pětkrát stejnými slovy a někdy dokonce i větami, což vytvářelo zvláštní pocit dejavu a toužebně jsem si přál, aby se někde objevil agent Smith anebo abych se probral ve vaně krmený stroji.

Matku mam rada, rozumiš? Fakt rada… Jako ditě rodiče. Sice si našla čuraka v Bratislavě a teď s nim pichá, ale mam ji rada. I když je teď trochu piča, rozumiš?

Šlo o takovou tu madam, co už se snaží deset let vypadat na čtyřicet, peroxidová blond included. Na sobě obtáhlé tričko zvýrazňující push up podprsenku patrně s titanovými kosticemi a rifle bokovky. Zvláštní znamení – špatně mluvila česky. Takový ten rusko-slovenský přízvuk někoho, kdo dlouho bydlel v Rakousku.

Mam přitele v Rakousku, bydlime u švycarskych hranic – on jezdi do sauny do Švycarska, čtyři hodiny tam se opaluje, ji a koupe, a vzal mi na veletrh do Francie, tam je budova pět pater a auta, samý auta i auta co ještě nejezdi, rozumiš?

Po půl hodině usilovné snahy o enormní tvorbu ušního mazu, který by mě dočasně ohlušil bylo najednou ticho. Paní pila! Bohužel energy drink. A ještě větší bohužel – při nejbližší návštěvě spolucestující na záchodě dolila plechovku Becherovkou. Za cestu z Bratislavy stihla vyžahnout komplet lahev, jen tak mimochodem. Další bohužel – alkohol se sice podepsal na kvalitě projevu, ale nikoli na hlasitosti.

Oni teď vymysleli vlak, je rychlejši než auto i letadlo, autem budeš tam za svě hodiny, letadlem maximalně za hodinu a půl a timhle novym si já myslim, že tak pul hodiny. Ale rozumiš, tady to asi nebude, my jsme strašně zaostaly

O spolucestující jsem nic nezjistil, podle mé teorie šlo buď o totální masochistku anebo ošetřující lékařku. Asi se celou cestu snažila připravovat na zkoušku anebo nějaký test, protože měla otevřený občanský zákoník.

Pravo nemam rada, to je na piču, rozumiš. Já myslim, že když chceš něco vědit, tak se podivaš do knížky ne? Tam je to napsany a navic se to pořad měni. To je hrozny. Ja měla pravo jen půl roku, mam ekonomicke vzdělání víš? Já ekonomicky myslim, protože když mam eura, tak ja čekám až jdou dolů a proto mam raději koruny… Já myslim, že myslim ekonomicky

Ovšem pokud se zvládla něco naučit, pak ji chci najít a pojmenovat po ní novou jednotku apatie.

Kera piča vymyslela ty lesklý kaminky co mam na tričku? Ja je nesnaším a zabila bych ji do hlavy… Vždycky to koupim a hned to musim servat, tohle tričko mam na sobě počtvrtý a už je odrbavám, rozumiš? Ale ja nakupuju na Moravě, tam šijou nejlíp, vietnamci tam maj rifle za deset euro, ale v kramě je maj za třicet, to ja vim, ja se v modě vyznam a když koupiš dvoje tak je maji za patnact, rozumiš?

Pozn: Pro co nejreálnější efekt se musí kurzivou psané části číst každá tak třikrát čtyřikrát za sebou…