Včera jsem četl článek o tom, jak Češi spoří a do práce si nosí obědy v krabičkách. Dneska jsem šel po obědě pravidelně na toaletu a v kabince mě po otevření dveří nemile překvapila pavučina rovnou do ksichtu. Buď tam máme nějakého hyperaktivního pavouka anebo se kolegové v práci bojí jakkoli vyjádřit. Anebo – ty krabičky nenosí domů prázdné.

Oběma pravidelným čtenářům je jasné, že příspěvek nebude o zakládání kompostu, ale o něčem úplně jiném. V tom případě ještě jeden šok. Asi budu psát po večerech.

Takže zpět k tématu – poprvé jsem navštívil Chorvatsko coby členský stát EU. Deklarované výhody na hranicích byly jen iluzorní, kontrola probíhala standardně – tedy odebrání občanek, jejich rozložení v ruce a vrácení po dlouhém pohledu do auta, který hledal případného imigranta. Vzhledem k tomu, že jsme jeli ve čtyřech Gecouchem, musel by být tento velice štíhlý aby se dal srolovat. Dokonce i vodárnu jsem musel šikovně nainstalovat coby podpůrný chladící systém. Jinak se dá poznat nová země EU snad jen podle toho, že billboardy s Ante Gotovinou jsou alespoň podél dálnic nahrazovány ideologicky vhodnějšími.

Jeli jsme přes jednu nejmenovanou cestovku a bylo to v pohodě, i když na blind je to asi lepší. Ne, že by něco bylo v nepořádku s ubytováním anebo tak, ale přece jen ten adrenalin při hledání ideálního místa po dvanáctihodinové cestě a smlouvání ve všech možných jazycích, které obě strany ovládají má prostě něco do sebe. Taky jsem nepochopil chorvatského delegáta, který nás navigoval na nejbližší pláž pouhých dvě stě metrů tímhle směrem, když vím z předloňské návštěvy, že sejdu z kopečka a jsem na jiné pláži. Asi tam měl příbuzného s nabídkou super kukuruz!

Jinak paní, co prodává zeleninu je i po několika operacích stále na místě a i když už připomíná Helenu Růžičkovou z Kameňáku 2, pořád je její nabídka a ceny bezkonkurenční. Jen teda nadávala, že už nemůže prodávat alkohol, takže jsme k ní museli chodit dvakrát denně – ráno udělat objednávku a večer si dojít pro podpultovou igelitku. Kdyby měl někdo cestu do Murteru, tak je to ta zelenina na rohu u městské pláže a určitě musíte zkusit její červené víno. Nemá chybu. A pozdravujte.

No a teď malý kulturní koutek – televizi mám v odvykačce už třetím rokem, takže jsem se díval jen jednou. Ale stálo to za to! První reklama byla na Staropramen a pod víčkem jsem mohl objevit zájezd do stověžaté Prahy, což předpokládám je sen každého Chorvata. Další, kterou jsem si zapamatoval, byla upoutávka na akční film Přepadení Bílého domu. Nebo tak něco. Akce, výbuchy, střelba, do toho bad ass chorvatský hlas mumlající něco o hitu tohoto léta – Prepad Bjelej Kuče! Možná to bylo tou vodárnou, ale rozsekalo mě to nemálo.

Poslední perla byla opravdu lahůdková. Nevím, jestli chce EU nějak Chorvatsku naznačit, že přišli poslední, takže se nemají ničemu divit, ale asi to tak bude. Reklama byla na nějaké dotace, nicméně zpracováním připomínala první pokusy o rendering a 3D animaci s pomocí počítačů. Už asi čtrnáct dní to hledám na youtube, ale mám smůlu, takže tento strohý popis bude muset stačit. Jo a bylo to na zateplování domů, což mi přišlo v teplotách atakujících třicet šest stupňů obzvlášť veselé.

Za neexistující pointu může nepěkný návrat do pracovní reality, ale jak už bylo několikrát naznačeno, mám být rád, že se mám vůbec kam vrátit.

Což je vlastně docela pěkná pointa 🙂