Chápu, že by se mnou obyvatelé zatopených oblastí moc nesouhlasili, ale co už. Já se zase můžu cítit dotčen zapomnětlivostí většiny médií, kteří zapomínají na povodeň z roku 1998, která se zase dotkla mě. A to doslova, ztratil jsem ponožku.

Ani se nebudu omlouvat za svou nečinnost, znělo by to neupřímně a trapně. Pravdou je, že jsem byl trochu nadstandardně pracovně vytížen, což ve spojení s mou prokrastinací oddálilo napsání příspěvku o trochu déle, než jsem plánoval. Ale můžu si za to sám. Několikrát rozepsaný příspěvek o tom, jak jsem navštívil posilovnu, tak asi navždy zůstane pouze v hlavě, kde bude vytěsněn do oblasti sci-fi, kam také asi patří.

Začnu z jiného soudku. V červnu před deseti lety mě Knedle nasadil brouka do hlavy, proč vlastně nebloguju a protože jsem býval mužem činu, trvalo mi jen asi tři neděle, než jsem začal. Takže tenhle měsíc mám krásné výročí. Je jistě jen náhodou, že mé výročí nástupu do současného zaměstnání přibližně odpovídá založení Peachovin. Každopádně – deset let už pomalu začíná být doba, kdy už bych nemusel být pokládán personalisty za fluktuanta, zvlášť když si důkladně omyju inventární číslo.

A protože ve mě začal nahlodávat takový ten červík, že bych mohl v životě zkusit i něco jiného, začal jsem strašně nenápadně zjišťovat, jak je to s tím pracovním trhem, o kterém jsem měl jen kusé informace od nadřízených. Takže – tři sta lidí před branou nečeká až já odejdu. Byli tam dva a jeden by mě těžko mohl nahradit, protože už neartikuloval. Mnozí z mých spolužáků se stali velkými hráči na personálním trhu, bohužel se se mnou už nestýkají a nehledám v tom žádnou spojitost.

Takže zbyl internet. Samozřejmě vím, že prohlížení serverů jobs.cz v pracovní době by bylo trestáno asi více než prohlížení blowjobs.cz, takkže jsem se díval doma, případně z počítačů kolegů. Někteří z nich mají tuto stránku v oblíbených, takže to bylo lehčí. S keyloggery si nedělám starosti – doufám, že archaická rychlost počítače mi při dostatečné rychlosti psaní a brzkém vypnutí umožňuje získat nad odesláním informací dostatečný náskok.

Jo a abych nezapomněl – linkedin. Tuto kapitolu bych raději rychle zapomněl. Registrace probíhala samozřejmě pod rouškou tmy, někdy po půlnoci. Bohužel jsem již nebyl dostatečně bdělý na to, abych odhalil všechny záludnosti. Myslel jsem, že jsem dal snad všude „přeskočit na další krok“, „neodesílat“ a podobně, ale opak byl pravdou. Nějakým způsobem se mi podařilo rozeslat pozvánku na iks kontaktů z mého mailu, včetně kompletního personálního oddělení a několik mých nadřízených.

C´est la vie… Ale aspoň jednu jistotu mám – blog budu psát dál.