Důvod, proč začínám takhle je možná pro mnohé šokující, ale opravdu se mi následující příhoda stala a opravdu jsem se cítil jak v holywoodském romantickém cajdáku, kde hrdinka, která je obětavá, hodná a milá, odpustí vše nějakému wannabe kurevníkovi a jsou spolu až do druhého dílu.

Ale popořadě. Na mém pracovišti došlo v poslední době k několika kosmetickým změnám, kterých si všiml i celostátní tisk, takže je tu o dobrou náladu a motivaci postaráno. Dali výpověď jako první, rozumějme si… No a další na řadě byl jeden z kolegů, se kterým jsem shodou okolností sdílel kancelář.

Nechci, aby si někdo myslel, že jsem ho odsud vyštípal pomocí temných zákulisních praktik zahrnujících obětování kozy, přimíchávání bromu do pracovní kávy za účelem pracovní neproduktivity a obcování s nadřízeným, prostě se dohodli. Reálně hrozící stav – prázdný byt a prázdný kancl – začínal zavánět již slušnou samomluvou řízlou břichomluvectvím, jsem prostě musel nějak odvrátit. Ale o tom až příště.

Zpátky ke kolegovi. Rozhodl se uspořádat rozlučku a po dlouhém váhání se rozhodl pro hospodu. Jen malou odbočku. Kolektiv těžce zkoušený strachem z toho, kdo, kdy a jestli vůbec půjde další se tak nějak rozpadl, takže jsme si od rozlučky slibovali, že nás dá zase trochu dohromady. Něco jako smrtelná postel – slibte si, že se budete mít rádi, až tady nebudu, slzy, hlen, krev, zapadlé oči.

To se bohužel nepodařilo a následky byly znát i v pokročilém stadiu alkoholového rozkladu. Poté, co jsme s Davanem doprovodili kolegyni na rozjezd, tak se mi ztratil. Kdo zná brněnské rozjezdy, tak ví, že někoho najít je takřka nemožné, zvlášť když všichni spěchají až jsou rozmazaní. Ten kdo je nezná, tak ať si představí nádraží v Osvětimi a zmatek při vystupování plus velice chabé znalosti o tom, která, že řada vede kam.

Takže volám, protože Davan měl u mě spát a krom fernetu jsem cítil také zodpovědnost. Jenže Davan se rozhodl dát si smažáka a pak někde bídně umrznout, přičemž mé snahy najít ho byly velice snadno zahubeny už v zárodku iks stovkami zmatených brňáků. No a pak se to stalo.

Rozjezdy odjely a na celém nádraží jsem zůstal já, sžíraný starostmi o kolegu a Davan se smažákem, také sežraný. Romantický feeling bohužel nevydržel dlouho, protože mu bylo blbě.

Léčba vodárnou je možná alternativní, ale nezabírá.

Vyzkoušeno…