…v bledé tváři, noc je jako den… čelo hoří, noc je jako den… kruci já bych spal!

O tomhle víkendu jsem zažil něco, co bych si přál aby se zase tak třicet let neopakovalo, protože to nebylo nic příjemného. Takže počkám, až se pohodlně usadíte, do ruky vezmete popcorn a colu, protože cizí neštětsí potěší nejvíc, že je to tak?

V pátek jsem šel spát poměrně v normě, okolo půlnoci. To je docela normální, takže jsem si ani nedával budíka, protože do devíti hodin by vstal i somnambul. Jenže chyba lávky! Probudil jsem se 11:32, a asi jen díky tomu, že mi začalo škrundat v břiše.

Jelikož tím dostal výlet do Jedovnic značné trhliny, tak jsem se musel masochisticky potrestat. To je jedna z nevýhod single stavu. Za normálních duálních okolností by vás někdo zprcal, případně byste si vynadali navzájem anebo si už prostě řekli, to už nemá cenu ani z tý postele vylejzat, že…

Kde jsem to přestal? Jo, takže můj trest spočíval v tom, že jídlo bude, ale až v těch Jedovnicích. Ano, pověstný langoš mě udržoval v sedle notný kus cesty. Bohužel ne dostatečný, v Bukovince jsem toho měl už dost a zajel na Fénixe vymyslet co dál.

Tam měl náhodou potkal nejen fyzický, ale i psychický dopink. Potkal jsem tam šéfa personálního s rodinou, takže jsem se v nezávazné konverzaci nenápadně zeptal, jestli je se mnou stále počítáno. Nemyslete si, bylo to docela obtížné, ale nakonec jsem si poradil větou: „Je hezký, kolik mu je? Aha… A až mu bude o rok víc budeme stále pracovat ve stejné firmě?“ Odpověď, že nejsem Top 10 Hated mě sice uklidnila, ale kdo ví jestli nás nepůjde jedenáct.

Takže jsem do těch Jedovnic nakonec dorazil, dal si langoše a jel zpátky. Stánek se přestěhoval na druhou stranu – jsou tomu sice dva roky, ale divil jsem se nemálo. Přijel jsem domů a šel jsem kolem půlnoci zase spát. Doteď by bylo všechno normální.

Jenže pak to začalo. Asi v jednu jsem se probudil a nemohl jsem zabrat. Vůbec. Žádná myšlenka, ke které bych se upnul, hlavu jsem měl jak balón a ovečky se v něm ztrácely, prostě peklo. Ve tři čtvrtě na čtyři jsem to vzdal, zapnul kompl, vzal si pivo a tabáka, pivo exnul a pustil jsem si Slunce, seno a pár facek. Prostě když to nešlo po dobrým…

Tato léčebná metoda pro nespavé zabrala až moc, a můj nedělní stachanovský plán, ve kterém figurovala dopolední návštěva pracoviště a odpolední úklid bytu, dostal trhlliny hned na začátku.

Co trhliny! 12:20 znamenalo pořádnou rokli, a to už se prostě dohonit nedalo.

Mimochodem, tělo si asi zvyklo. Dnes jsem usnul kolem druhé. Což by nebylo to nejhorší, vstávat jsem musel v šest.