Když jsou vidět hvězdy
- 19 června, 2012
- Posted in Okolokola
- Write comment
Tak je to pro mě jasné znamení, že nejsem v Brně. Teda, ne že by tady hvězdy nebyly, v práci jich máme hned několik, ale myslím takové ty různé věci v noci nahoře. A nemyslím souseda či sousedku.
Po vyčerpávající sobotní dřině spočívající v pádlování sem a tam a závěrečném nasrání, že to letos bylo o moc horší než loni, jsem se vydal do rodného kraje. V mezipauze jsem donutil tělo k bleskurychlé detoxikaci, protože jsem si nebyl jistý, za jak dlouho se odbourá jedno pětipivo. Ale myslím si, že po pěti hodinách bych měl být čerstvý, střízlivý a fit.
Navíc bylo takové vedro, že pokud ve mě nějaký zbytkový alkohol zůstal, prchnul ihned po usednutí za volant spolu s třemi litry potu. Ještěže jsem našel v autě stěrku na sníh, protože jinak bych neviděl na cestu.
Doma jsem byl již tradičně posazen za stůl a pohoštěn. Kdo si myslí, že jde o nějakou jednorázovou záležitost, pak se mýlí, jen nevím, jak použít průběhový čas pokrývající celý víkend. Naštěstí tam byly i sportovní aktivity. Pozvání k tetě, jejíž dcerky jsou vzorné matky a dohromady mají šest dětí (stav k letošnímu červnu), se sice neobejde bez vtíravých otázek na moji pohlavní aktivitu vedoucí ke graviditě nějaké fiktivní slečny či paní, ale s bráchou, který to má podobně, už jsme zvyklí.
Ségřin vztah totiž přežil pro vnoučkychtivou matku tragický rok 2011, takže to necháváme zatím na ní. Navíc tam nebyla, takže se nemohla bránit.
Většina dětí, která tam byla přítomna, byla mužského pohlaví, takže bylo jasné, že hrát se bude fotbal. Vrhnul jsem se do toho po hlavě, protože většina mých kolegů začíná fotrovatět, což spočívá v pravidelném odmítání mimopracovních sportovních aktivit. Je mi jasné, že jakmile chytí druhou mízu a první milenku, tak tomu bude naopak, ale to už zase třeba nebudu chtít já.
No a pak se stalo to, kvůli čemu jsem to chtěl celé psát. Za hodinku fotbálku upadlo každé děcko tak třicetkrát, pokaždé vstalo, zasmálo se a pokračovalo ve hře. Mně se při obranném zákroku podsmekla noha jedinkrát.
Málem jsem nevstal a smáli se všichni kolem jen já ne.
Ale gól to nebyl!