Na první pohled triviální otázka s velice jasnou odpovědí – ale již na ten pohled druhý zjistíme podivuhodné věci.


Nechci, aby to dnes vyznělo jako oslavná óda na mé stěhovací schopnosti, to si nechám až bude dostěhováno. Zatím jsem ve fázi čtyři Gecouši jsou pryč a ve starým bytě mi zbývá už jen postel a skříň a pračka a klín a arizona dozadu dopředu… No prostě jsou tam dvě věci, se kterými sám nehnu, takže budu muset poprosit někoho o pomoc. Nebojte se, to není výzva, šťastní výherci této nabídky budou osloveni privátněji.



Loučení se starým bytem jde docela dobře, protože mi nikdy moc k srdci nepřirostl a byl od začátku uvažován jako přechodný. Takže jsem si ho ani nijak nepersonifikoval. To ten nový, to je jiná káva. Ano, už probíhá klasický dialog s vtipně změněným hlasem, který odradí většinu zlodějů, protože mají pocit, že v bytě někdo je. "Ahoj byte!" "Ahoj Thegene, jak bylo v práci?" "Znáš to, stálo to za prd…" "no jo znám…"



Když už jsem u těch zlodějů – vyměňoval jsem zámek. Protože už vím, že sortiment obchodů je často až příliš bohatý a lehce se může někomu méně zkušenému stát, že si myslí, že kupuje stejnou věc, aby ona byla o pár milimetrů větší, širší whatever, starý zámek jsem nafotil jak Terezku Pergnerovou, tedy ze všech možných i nemožných stran. Lízátko included.



V kšeftu jsem si koupil nový a nenápadně se zeptal, jak obtížná ona výměna je a jestli tam je dostatečně blbuvzdorný návod. Prodavač se na mě podíval, chvíli zkoumal a pak řekl, že to zvládnu. Povzbudilo mě to, ale dobrá nálada vydržela jen chvíli, protože jsem si napoprvé zapomněl šroubovák, napodruhé zámek a až napotřetí jsem byl ready.



Starý jsem vyndal, zandal nový, nešlo to. Seru na to, vrátím tam starý, nešlo to. Kruciš třikrát. Rozšrouboval jsem kování a zjistil, že se tam věkem uvolnil bezpečnostní plíšek, vrátil jsem ho do správné polohy dal nový, šlo to. Radostí jsem chtěl zabouchnout, ale naštěstí jsem ještě vyzkoušel, jestli se při odemykání vysunuje i západka u kliky. Nevysunuje.



Tady už začalo jít do tuhého. Vyměnil jsem zpátky starý, smířený s tím, že jsem patrně koupil něco o chlup jiného. Ani starý však už nefungoval. Vyndal jsem celej ten pajšl a zjistil, že je to staré, zaseklé a nefunkční. Chviilku jsem se v tom ďoubal, abych měl dobrý pocit v případě, že by se to zase rozchodilo. Nic.



Jednoduchá pomoc, koupím novej pajšl. Jenže, co s otevřeným bytem? Naštěstí měl takovou tu bezpečnostní záklopku, takže jsem doufal, že nebude velký průvan, dveře jako zabouchl, jako zamkl, jako zkontroloval a sebevědomě, aby měl případný tipař pocit dokonale zabezpečného bytu, jsem odsprintoval směr auto a směr baucosi.



Tam nastal stejný problém jako u zámku. Tohle se už nevyrábí, nejvíc podobné je toto. Cesta zpátky, přišroubování, nový zámek funguje, paráda, zamknu a zjistím, že západka je o milimetr delší, takže naráží do futra. Mdloby jsem zahnal pomocí pilníku a nakonec se to podařilo. Blbuvzdorná výměna na pět minut mi zabrala odhadem dvě a půl hodiny. Jsem lepší, než jsem si myslel.



Během mé anabáze mě vidělo asi pět sousedů, což je více než za celý loňský rok. Jistě mám u nich pověst šikovného kutila.



Doufám, že se to nijak nezmění po kolaudaci.