To je oč tu běľí… Žít Shakespeare v době, kdy už člověk nemůže vykácet kus lesa, postavit si tam vesnici, prohlásit se starostou a vyhlásit válku sousední mýtině, tak by napsal Hamletovi úplně jiné dialogy, a Harpagon by dělal do hypoték.


Rozhodnutí, že bych chtěl v Brně koupit bydlení padlo už relativně dávno, rozhodně v tom nemá prsty tuhá zima uvnitř nájemního bytu. Můj plán – přežít a zahřívat se pohledem na klesající ceny nemovitostí vyšel jen z první poloviny, člověk rozhodně nemůže věřit PR článkům různých realitek o tom, že ty ceny už jsou na dně. Já být na dně, jak cena dvoupokojového bytu v cihle, tak si pískám.



Od koupě mě to ale neodradilo. Přeci jen, už tu nějaký čas přebývám a potřeba zapustit kořen – bez jakýchkoli vedlejších konotací – byla silnější než nechuť půjčovat si peníze. A hlavně myslet na budoucnost – představa, že si přivedu nějakou mařenku do nájmu, do ruky ji vrazím horký čaj a obalím ji peřinou je sice možná lákavá, ale naprosto nereálná. Už jen z toho důvodu, že bych se neměl do čeho obalit já.



Takže jsem asi před měsícem přešel z fáze čtení inzerátů a zábavné internetové hry Kolik je dnes mezi novinkami rok starých ležáků? do fáze prohlídkové. Na tomto místě bych rád poděkoval své osobní makléřce, řidiči a telefonnímu operátorovi v jednom, protože domlouvat to sám, tak stihnu tak jeden byt týdně, takhle jsem se zastavil někde na pět a dvaceti.



A nebylo to vždy sluníčkové a plně odpovídající inzerci. Až budu někdy na začátku článku a ne skoro na konci, tak se o tom rozepíšu víc. Za všechny jmenujme alespoň jistý, na fotkách krásně vypadající 2+1, na němž mě zaujala moderně pojatá kuchyně, která na fotce vypadala k sežrání. Na místě jsem ovšem zjistil – a paní, která mě provázela bytem se ani nezačervenala, že fotka kuchyně je z jiného bytu, ale tady to bude vypadat úplně stejně, fakt, už jsou objednaný a za 14 dní to tady bude.



Paráda. Vzhledem k tomu, že jsem si dal decentní deadline v podobě ukončení nájemní smlouvy, protože jinak bych se k tomu nedokopal, já se znám, tak byty s uvolněním tři měsíce a víc mě už také tak neinteresovaly. A to nemluvě o paní majitelce, která si spletla dokonce rok uvolnění.



No ale hledání je u konce, korunku po korunce našetřené penízky budou brzo v prdeli a já budu dvacet pět let vzpomínat na tenhle okamžik.



Jen doufám, že jsem si to spočítal dobře.



V opačném případě mám alespoň krásnou storku na hlavák, kde mezi obligátními "Nemáš pětku, ujel mě vlak/opustila žena/utekl pes/vlak mi přejel psa a utekl s ženou" budu krásně vynikat.



Tak si pak vzpomeňte taky…