Je sklenice poloplná anebo poloprázdná?
- 15 února, 2012
- Posted in Okolokola
- Write comment
To je jedno – dolej!
Už jsem párkrát slyšel, že jsem pesimista a že to není možný a určitě to dopadne dobře. Nechci psát – většinou předtím, než se něco stalo – protože si to nepamatuju. Každopádně já si to o sobě nemyslím. Spíš bych řekl, že jsem rád překvapovaný realista.
Všimli jste si, že už dlouho nebyla žádná letecká katastrofa? A kdo má dneska letět do Krautlandu? No, ale aby si někdo nemyslel, že se prostě jen bojím, že letadlo spadne, tak popíšu ten nejčernějeí scénář, který mě napadl, abych pak byl potěšen z každé maličkosti, která dopadne jinak.
Přesun Brno – Praha pomocí Student Agency. Říká se, že člověk nešlápne dvakrát do stejně řeky, takže předpokládám, že se tam nikdo neposere, ani že nezačne hořet. Ale taková malá zácpa na dálnici spojená s nestihnutím spoje na Ruzyň – to tu ještě nebylo. Bleskurychle hozená taška na odbavení přepadne přes zábradlí a bude zařazena do letadla směřujícího s humanitární pomocí někde do černé Afriky.
Moje prezentace tak bude ohrožena, protože luxusní oblek od nějakého Jarinamaniho z Prostějova bude nosit nějaký Massa Bob na lov nosorožců. Letadlo bude mít takové turbulence, že mě poblije otylý spolucestující, který mě bude celou cestu utlačovat v sedadle.
Po výstupu z letadla zjistím, že můj pokoj v hotelu už někdo obsadil, protože se jim zdál solventnější než já. Po pravdě řečeno, s mými dietami je solventnější i sněhulák s mrkví a knoflíky z koksu. Po dramatické hádce, která bude o to dramatičtější, že znám z němčiny pouze slůvka z válečných filmů, budu ubytován v kamrlíku s uklízečkou, které bude buď nad sedmdesát anebo bude chlap.
Ráno zaspím, přijdu pozdě, už nebude raut. Celý uondaný a zbitý se dostavím na letiště abych zjistil, že jediné letadlo odolávající námraze na křídlech a schopný odletět ze zasněženého letiště je poslední letuschopný stroj Luftwaffe od Stalingradu.
A já nebudu sedět u kulometu.
Ach jo.