…je závislá na jejich potenciální zajímavosti. To je si myslím všeobecně dobře známé. Pojďme se na to podívat v praxi.


Už jsem se smířil s tím, že velká nadnárodní firma v českém prostředí je něco trochu jiného než velká nadnárodní firma v prostředí amerických seriálů, kde jsou divize, mladí, draví a úspěšní, teambuildingy, reporty, sebevraždy skokem z okna, propuštění zaměstnanci strikes back a podobně.



Ale nikdy mě nepřestane překvapovat tzv. pavlačový faktor, o kterém se nikdy moc nepsalo. To máte tak. V úterý jedete s kolegyní a s její ratolestí výtahem a nabídnete svezení. Ve vší počestnosti ofc – pro jistotu seděla na zadním sedadle a přikryla se dcerou.



Ve středu je klid před bouří. Předpokládám, že ten (ta), kdo byl svědkem si to nechá přes noc uležet a ráno to nadhodí při nějakém meetinku podobně naladěných jedinců, kteří začnou nabalovat další a další informace povtrzující původní nevinnou otázku – oni spolu něco mají? Samozřejmě se musí použít jen ty informace, které toto potvrzují, ostatní je verboten.



A ve čtvrtek to vypukne. Je pravidlem, že aktéři oné informace se o ní dozví až jako poslední a většinou ještě nějakým omylem. Třeba já. A přitom kdyby mě nějaký z drbajících kolegů zavolal, tak mu to hrdě potvrdím, zmatení nepřítele je na prvním místě a navíc jsem skoro rok sám, tak se nemám za co stydět. Bohužel u kolegyně to vyvolalo záchvat paniky a přímo hysterického popírání, což se mě teda trochu dotklo, ale to je vedlejší.



Kde bychom mohli být, kdyby se taková energie, zápal a nadšení vrhlo jiným směrem!



Možná teprve u apendixu…