Hned teď, z fleku, žádné koukání na strejdu googla či paní uklízečku. Prostě vemte papír, tužku a šup! Nechci se chvástat, ale myslím, že moje opice by se zařadila na přední místa pomyslného opičího žebříčku… (Pokud nezapomenu pointu, tak je možné, že toto bude jeden z mála ucelených článků, takže mi držte palce!)


Nechci se nijak opakovat, ale kvůli nejdůležitější události minulého týdne, tedy mým bolavým zádům, jsem musel pozměnit i svůj páteční program. Místo toho, abych si pinec zahrál, byl jsem v roli chůvy, protože jsem si nechtěl nechat ujít alespoň následnou afterparty v nějaké hospodě. Nutno říci, že jsem si vedl na své poměry výborně, svěřenec ani jednou nezaplakal, dokonce se celou dobu smál – většinou v okamžicích, kdy jsem se pro něco shýbal anebo chtěl zavázat tkaničky.



Následující posezení muselo být zkráceno, protože jsem byl pozván na herní večer. Pořadatel – který mimochodem netuší, že toto píšu já a už mě párkrát upozornil, že našel na webu článek popisující nějakou věc, které byl účastníkem s dovětkem "to píše nějakej debil" – však udělal zásadní chybu a nenapsal začátek onoho sedánku. Takže mi v devět nervózní volal, kde jako jsem, že už jsem tam měl být.



Naštěstí jsem nebyl jediný absentér, takže jsme se s druhým absentérem – Myrnou – kolegiálně srazili na zastávce a jeli tam spolu. Po příchodu všichni ihned přestali hrát rozehranou hru a začalo vysvětlování nové, kterou si chtěl hlavní pořadatel mermomocí zahrát. Šlo o stolní verzi Railroad Tycoon pro 2 -6 hráčů, která má pouze dvě strany pravidel, takže ji měli všichni hravě pochopit. Tedy i já, který měl v sobě už 2 – 6 piv.



Nebudu zastírat, že jsem se velmi záhy ztratil a proto mě poněkud překvapil příkaz "Teď si vytáhněte Magnáta!" Dřív než došlo k nějakém faux pas se ozvala Myrna, jestli i ona, a vysvětlilo se, že jde o nějakou nepoměrně menší kartu. Deprese pořadatele z toho, jak tupé lidi si pozval se však prohlubovala. Svého dna dosáhla v okamžiku, kdy dočetl pravidla, podíval se po spoluhráčích a jediný střízlivý, který řídil, mu dal ruku na rameno a prohlásil: "Petře, to je super hra, co kdybysme si dali raději Aktivity?"



Bohužel měl pořadatel jen nějakou prahistorickou německou verzi sice přeloženou, ale bodově neupravovanou pro český jazyk, takže například předvést slůvko lenost bylo za pět bodů, kdežto disciplína za tři. A navíc jsme si coby hosté dovolili dvakrát vyhrát, i když je pravda, že po čtyřech letech průmyslovky a studiu na stavárně neumět nakreslit příčnou přímku – bez komentáře.



Abych se jen nechlubil, I já jsem měl svou slabou chvilku. Nakreslit opočlověka by pro někoho, kdo vyrostl na kresbách od Buriana neměl být takový problém, jenže hádající evidentně stejnou průpravu neměli. Přesto, že jsem hned napoprvé vystřihl Australopitheca jako z čítanky, neuspěl jsem. Možná, že černá tužka mohla někoho splésst a místo Apharensis tipovat Africanus…



Ale rozhodně odmítám, že to vypadalo jak žába!