…když mě bolí záda. Měl jsem připraven příspěvek, který by zásadně změnil koloběh dějin, ale ráno při badmintonu jsem si hnul se zádama, takže nic nebude. Máte smůlu.


Dnes to bude zase takové rozhárané a vcelku nezajímavé. Kdyby to nestačilo a přesto četli dál, tak jsem vás varoval. Nejprve pár postřehů na téma: Co se v turistických průvodcích nedočtete. Vezměme si třeba Humpolec. Tamější drogová scéna se patrně zaměřuje na stále mladší a mladší uživatele, protože ptát se za tmy na nějakou hospodu osoby se slunečními brýlemi je velmi kontraproduktivní. Sice jí bylo tak patnáct, ale souvislejší větu jsem ze sebe dostal už s prvním kojeneckým odříhnutím.



Anebo Náměšť nad Oslavou. Prima pizzerie Peperone! Pizza Pepe, polévka Paganini, pivo. Proč pořád p? Patrně prenatální poruchy prosencephalonu. Před pokrmem procházka – ptáci, plevel, podzim. Perfektní! Pošťák pláče – přes prémie požmoulává pohublou peněženku. Představa příchodu před panelák plný potomků… Pistole přetěžká… Zbytek si domyslíte sami. 



No a na závěr suverénně nejmasovější akce letošního léta, jara a podzimu. Rybobraní v Pohořelicích. Tolik lidí jsem už dlouho neviděl. Naštěstí jsme tam jeli poslední den, kdy už byli všichni přežraní, takže na nás taky zbylo. A kdybych věděl, že většina stánků bude se značkovými kulichy Gucci, tak si vezmu víc peněz a zásobím se na zimu.



A teď ze světa. Řecký premiér de facto odmítl pomoc Evropské unie! To si dovolil moc, dávám mu měsíc, maximálně dva. Řecku přece pomoct musíme, i kdyby samo nechtělo. Nějaký Ephialtos už se najde a historie se ptát nebude.



A šupajdá zpátky domů. Včera a ještě dnes probíhá svátek všech urologů – sjezd kokotů ze všech regionů se přetáhl v poslanecké sněmovně dlouho do noci a kluci se tam dlouho šermovali. Jen se mi tak nějak zdá, že se nakonec vyjebá s náma se všema.



Ale zakončit musím nějak vesele. Věděli jste třeba, že když vás chytnou záda, zlepší se vám smyslové vnímání o tři sta procent? Cítíte každý pohyb, závan větru, hýbnutí židle…



Wunderbar! A teď jdu pomalu vstávat abych mohl za půl hodiny odejít od stolu.