Uznávám, že z chorvatštiny toho moc neznám, víceméně jen to, co jsem pochytil během čtvrtfinálového duelu Chorvatsko – Německo na nějakém šampionátu ve fotbale, který jsem sledoval v hospodě v Kladkách.


I když… když to bylo v Kladkách, tak to může být jen rok 1998, takže to bylo Mistrovství světa. How simple.



Minulý týden jsem strávil v zemi mimo EU, takže jsem přežraný rajčaty co mají chuť, broskvemi co voní a dalšími vymoženostmi, před kterými nás nyní chrání Evropská komise. Ještěže tak… Spotřeba ovoce a zeleniny se totiž vyhoupla značně nad průměr a to nemluvě o rybách! Kdyby se takto choval každý, nevím jak by to dopadlo.



Pár postřehů pro cestovatele? Jídlo nemá cenu vozit s sebou, pokud není mezinárodní řidičák, tak radši nebourat, ubytování lze nalézt na místě, i když to někdy připomíná hledání jehly v Toyen sena. Pokud si chcete koupit průvodce, pak rozhodně ne Merian nebo tak nějak, pokud se ovšem nechcete smát až se budete za břicho popadat.



No a co se tam tak jako dělo. Opět jsem měl problémy se svým syndromem domácího záchodu. To je asi nějak tak. Jakmile opustím republiku, dojde následkem cestovního šoku k totální zástavě peristaltiky. Představuji si to asi nějak tak, že jak jsem narozený ještě za totality, můj vnitřní manažer vyměšování bude nějaký zastaralý kádr. Nebo spíš kakádr.



Jakmile dojde k nějaké změně vnějších podmínek, začne rigorózně socialisticky uvažovat a odmítá propouštět! Raději bude pro podřízené hledat jakoukoli jinou zbytečnou práci, jako třeba bolest v pravém podbřišku, ale propouštět to ne. Stalo se mi to na Ukrajině, kde se posral celý zájezd, jen já jsem se závistí oku sledoval jejich studený pot a křečovité pohyby a stalo se mi to i nyní.



Nepomohlo nic, až blízkost republiky. Jistá rakouská benzinka někde u Scheissewiekleinekindglockern má na toaletách moji fotku a heroický výkon mě oslabil natolik, že došlo málem k další fatální události.



Během mé nepřítomnosti obsadil strop v mém bytě pavouk velikosti krabičky od zápalek (vyčuhující zápalky included!) a já jsem musel řešit dilem, jestli se pustit oslabený do boje anebo zkusit pod ním usnout. Zvolil jsem nakonec variantu dvě a nevím jestli to byla dobrá volba.



Vzbudil jsem se sice sám, ale podezřele sytý.



Více se mi nechce domýšlet.