Tak si tak v poklidu hraju WoW a najednou Lammypie – jestli nechci přejít z Ordaboia killing Barbies do Midlife Crisis, že potřebují healera. O dva dny později Cubeek se svým nejapným komentářem. To nemůže být náhoda!


Pochybuji, že by byli nějak domluveni, ale přinutili mě zamyslet se nad krizí středního věku. Neměl jsem moc času, ale zodpovědně můžu říct, že se mě to zatím nijak netýká.



Tak zaprvé, krize středního věku je spojena se středním věkem. Představa, že už jsem ve středním věku, tedy, že už mě čeká jen věk následující po středním, což bude asi věk konečný, je natolik absurdní, že se ji nehodlám zabývat.



Zadruhé – krize středního věku se podle mě dotýká pouze těch, co něco v mládí promeškali, ať už z důvodu brzkého rodičovství, odchodu ze školy anebo přísné katolické výchovy. Takže když jim potom začne docházet, že lidé okolo nich žijí trochu jinak, snaží se to honem napravit, nepřipraveni vyrazí v sandálech na ferata, koupí si kolečkové brusle a jezdí na nich bez drže anebo ojedou sekretářku. Taky nula bodů.



Zatřetí – nekupuju si oblečení o dvě čísla menší. Většina lidí, o kterých si člověk jako já myslí, že jsou touto krizí potrefeni, chodí zásadně v upnutých tričkách, aby bylo vidět, že včera byli ve fitku. Bohužel často je to jejich první návštěva a tam se ještě dvanáct kilo podkožního tuku neztratí. Já naopak raději nosím všechno volnější, protože se rád zhluboka nadechnu a zadržovat dech není zdravé. Navíc trpí páteř nezvyklá na těžiště přesunuté o trochu výše.



A navíc – neposlouchám REM.