Nebojte, nebude pokračování veleúspěšné série s chlapcem, který má ústa jako pytel na zmije. I když možná kdyby to vzal do ruky takový Rob Zombie a místo Culkina obsadil do hlavní role Corey Haima, tak by to byl blockbuster!


V sobotu ráno jsem se mezi údery kladiv neodbytných trpaslíků (svatojánské pivo je zlo!) rozhodl, že den strávím čistě konzumním způsobem. Rozjel jsem se do nejbližšího nákupního centra, sedl si do restaurace a při psaní seznamu, co všechno doma mám (to co chybí by bylo nad síly všech apoštolů) jsem pozoroval kolemjdoucí.



Bylo dojímavě smutné sledovat pachtění lidských existencí za něčím, co bude vzápětí nahrazeno touhou po větším, lepším, dražším. Cítil jsem se nad to povznesen – sedíc u whiskey s colou bez whiskey a u svého medium rare Big mac menu. Když jsem dorozjímal, vzal jsem prázdný seznam a vyrazil do boje.



Když jsem po cca čtyř hodinách opouštěl bojiště, mohl jsem s čistým svědomím prohlásit, že jsem to uhrál na remízu. Sice jsem nesehnal všechno, ale kufr jsem měl plný. Na vážkách jsem byl jen u komody. Chtěl jsem koupit trošku menší než jsem nakonec vybral, ale rozměrově měla sedět, takže vše vypadalo růžové.



Bohužel, když jsem odjel z nákupní zóny, která se mimo jiné vyznačuje aurou of strength, která vám dává +5 k síle, abyste toho pobrali víc a dojel domů, zjistil jsem, že možná bude problém. Krabice s komodou byla těžká přetěžká a já jsem byl na ni sám. Po několika pokusech, při kterých by náhodný kolemjdoucí usoudil, že tu krabici chci ojet, jsem ji konečně dostal z auta, ale k Flawless Victory mi stále chybělo přejít silnici, přejít nezvykle široký chodník a tři patra.



Silou vůle jsem ji dotlačil za vchodové dveře a přemýšlel. Mám to rozbalit a odtahat nahoru po kusech? Mám mít takovou důvěru v neznámé sousedy, že mi mezitím nerozkradou bočnice či klíčové šroubky? Ano, dopadlo to přesně jak tipujete.



Už vím jak se cítil Sisyfos.



Ale… vůbec netuším, jak do toho bytu dostanu jakékoli sofistikovanější prací zařízení než valchu a necky.