Z nadpisu je jasné o čem to dneska bude, takže perex trochu zanedbám. Anebo ne trochu, ale hodně.


Včerejší fotbal dopadl standardně – nohy se mi sotvy pletly, modřiny začínaly vystupovat z hluboko schované svalové tkáně blíž kůži a střelecké sebevědomí jsem si musel vylepšovat trefováním se plivanci na čtyřproudovou silnici. I proto jsem si od návštěvy bizarně nazvaného festivalu nic nesliboval, v mém stavu se rozhodně nedalo přemýšlet o nějakých nevšedních tanečních kreacích, po pravdě řečeno mi dělalo problém stát.



I začátek byl takový, jak jsem ho čekal. Všude spousta mladých nadějných krásných lidí, kteří si přišli povyrazit po náročném dni plném studia a přípravy na budoucí zaměstnání. Dokonce i na pódiu byl jeden, co má bakalářku odevzdat 20. května a jistojistě ji už má napsanou, protože jinak by tam asi těžko zpíval, že…



Po jeho oznámení – kdo je student ať zdvihne ruku – jsem se cítil poněkud trapně, ale má neaktivita se dala omluvit tím, že jsem měl v jedné ruce pivo a druhou jsem měl jakože frajersky v kapse. Naštěstí pak přišel zlatý hřeb večera – aktivní mladíky vystřídali aktivní staříci. Za ohlušujícího ticha nastoupili před poněkud menší publlikum než bych u této legendy čekal Visací zámci.



Ihned jsem si vzpomněl na Bélovo setkání s realitou na jejich koncertě v Poříčí cca 1992, kdy se jal Janu Hauberkovi vyznávat ze svého obdivu k němu. Nechápu, proč byl pak tak zklamaný, od pankáče můžete tak nějak čekat, že vás vyfakuje, no ne?



A pak když začli hrát? byl jsem jeden z mála, kdo znal více textů než obligátní traktor, takže jsem si krásně zabékal. Bohužel to trvalo jen chvilku, pak tam zase nastoupili i kapely pro jinou cílovou skupinu. Přestože zahráli většinu hitů, jeden mi tam chyběl, tak si ho připomenu aspoň tady. Sice jsem se zařekl, že o politice nikdá psát nebudu, protože okénko modrého života za sprostá slova mám vyplněné hned po příchodu do práce, ale teď tu jeden postřeh zaznamenám…



A jóóó, a jóóó, prezident je buzna!