I nuly mají své dny…
- 18 října, 2010
- Posted in Okolokola
- Write comment
… a co teprve noci! Podle titulku by se sice mohlo zdát, že budu psát o úplně cizích lidech, ale není to tak úplně pravda. Je to něco jako hyperbola. A teď nemyslím takovou tu lajnu, co už… už!…, ale stejně se nikdy nedotkne. To jen tak na začátek, aby bylo jasno.
Jistě všichni znáte nějakou noční hru. No a když vynecháte takové ty Leze, leze po podlaze anebo Kampak se nám mrška schovala?, přidáte šifry a zimu, máte typickou noční šifrovací hru. Když byla Myrna naposled, tak to bylo někdy v listopadu a přesto přinesla domů klíště. To dá rozum, že jsem šel letos raději s ní.
Protože Cubeek projevil zájem o hru a zároveň naprostý nezájem o její pravidla (například ho nechalo zcela chladným, že se hraje přes noc), vzali jsme ho s sebou. A pak s námi hrál ještě jeden chlapec, pro kterého ještě nemám přezdívku, tak mu budu říkat třeba Dan, protože měl pásek. Pásek – karate – judo – dan. Jednoduché.
Začátek hry byl v podvečerních hodinách na sluncem prohřáté louce. Cubeek přivezl i lahvinku burčáku, takže se luštilo opravdu dobře. Bohužel pro nás však neúspěšně. Měli jsme sice cca třicet písmenek, ale nic z nich nelezlo a až když jsme si pročítali seznam brněnských ulic, mě něco napadlo, Myrna vytáhla řešení, které jsme už několikrát prohlíželi a ono to tam najednou bylo! Zbytek písmenek byl víceméně dohádán "aby to vyšlo" a ono jo.
Po několika dalších šifrách se začalo nebezpečně stmívat a tehdy se projevila naše největší slabina, o kterou celou hru soutěžil nedostatek světla a absence dobré mapy. Sice jsem koupil přesně ty, co byly uvedeny na stránkách, ale patrně chybou výběru jsme měli jednu s ulicema (ze které jsme sešli po třetí šifře) a druhou s jihomoravským krajem (se které jsme sice nesešli, ale zase tam nebyly ulice). Nebýt Myrny, tak by si toho nikdo nevšiml, takhle jsem to slyšel asi jen dvacetkrát za hru.
Na šesté šifře nás vyděsil Cubeek, který najednou usnul v poloze zmrzlého jelena. Ujistil nás, že je to jen kvůli lepšímu prokrvení mozku, a že to bude už jen lepší. Bohužel nebylo. Přišli jsme na stage, vyzvedli šifru, Cubeek rozvinul naši deku, kterou měl při pochodu jako šálu a zakuklil se. Po hodině luštění jsme ho zlomili přes koleno a odnesli na další stage. Žádný progres směrem k ladnému motýlovi nepozorován.
Přesto (nechce se mi napsat "nebo snad právě proto?":-)) jsme se nějak dostali až do cíle, a to dokonce v první desítce. Byli jsme docela překvapeni, protože tam nebyl žádný ze slovutných týmů, o kterých nám Dan celou cestu vyprávěl. Jen cílové heslo nám dělalo trochu problém, než jsem se rozhlédl kolem sebe. Pak mi došlo, že by do šifry asi nikdo z přítomných nedal slovo Gaga, protože to nejspíš neznají, ale že tam bude spíš Agar. A pak už to bylo jasné!
Jo ještě k těm slovutným týmům – sedíme si v hospodě, pijeme pivo, které má po x hodinách bez spánku razanci denaturáku a najednou se dovnitř nahrne dvacet lidí, spojí zbylé stoly, že nemůže projít skoro ani vrchní a hospoda je jejich. Navíc se všechno točilo jen kolem šifer! Chtěl jsem povstat a zakřičet – Jelenovi pivo nelej!
Chápete tu marnost…