lopata – hopata. Dnes to bude ve znamení rýmů. Ubereme tak trochu šprýmu.


Je jasné, že národ, který dal světu Seiferta či Gellnera, musí mít ve svých řadách spoustu neobjevených poetů. Geny se prostě nezapřou. Už jistě praotec Čech při prvovýstupu na Řip přemýšlel, jak světu sdělit, že se teda uprdelí tady. A samo jméno Říp? Úplně to vidím.. "Obutí mé z horského jelena, právě šláplo do "píp", vyzývám zemězpytce Velena, pamatuj jméno to – Říp!" Nebo tak něco podobně.



Z našich genetických básnickkých dispozic čerpá i velice zábavná hra spočívající v tom, že se může mluvit jen v rýmech. Rozhodně bych ji doporučil někde na poradě, protože většinou všichni ztichnou a přemýšlí nad nějakým slovem, které se rýmuje s tím, co chcete říct.



Poprvé jsme ji hráli při cestě do Brna – řidič byl velmi suchopárný a dokonce nám zakázal vzít si na palubu rum. Lahev jsme tedy vyhodili, ovšem obsah vtipně přelili do kofoly, takže nálada byla výborná, jen řidič se pořád divil, proč mu tam voní Margotka. A to ještě netušil, co ho čeká, tedy, že celá osádka bude po zbytek cesty mluvit jen v rýmech.



Bohužel už si nepamatuju na konec cesty, natož na nějaký delší rým, jisté je, že už nás nikdy nevezl. Snad jen jeden za všechny, aby bylo vidět, že laťka nastavená Karlem Hynkem byla opět zvednuta o několik centimetrů vyše.



Dodržuješ padesátku v obci
a to pod kopcem i v kopci!


Jistě, mám to v oku
chci vyvarovati se pokut.


Tak ty to máš v oku?
Jistě žvýkáš koku…
Je to řidič roku!



Beat it!