Jak já bych rád tu skříňku otevřel… jenže nejdřív ji musí někdo přidělat na zeď…


To bylo tak. V našem überbytě, jehož velikost znemožňuje výskyt průvanu a i ti mravenci jsou strašně titěrní, aby se tam vešli, máme už skoro všechny zdi perforovány a obloženy úložnými prostory. Myrna nemůže strčit milence pod postel, protože tam jsou čtyři krabice Samla a já bych milenku do skříně taky nedostal, protože ta je až po okraj naditá značkovými obleky z Prostějova, sbírkou kamarádových tenisáků (chtěl je vyhodit!!!), spacáky a pilou. Jen jedna zed byla dosud volná.



Ono panenské místo bylo nad záchodem, v takovém výklenku. Zeď jsem ještě neperforoval, protože jsem nevěděl, zdalipak se za normálně vypadající zdí neskrývá trubka s vodou, takže i obrázek jsme tam měli jen tak opřený. Před vánocemi se však na jednom z Myrniných seznamů, co by měl TheGen udělat, aby se doma jen nekopal do prdele, objevila i poznámka – skříňka v koupelně.



Už jsem se několikrát přesvědčil, že je lepší dvakrát měřit, pak počkat, pak to změřit ještě jednou a někomu to zadat ať to udělá. A tak se i stalo. Na milimetr přesně jsem naměřil, jak bude skříňka vysoká, široká a hluboká a protože jsem tušil, že asi nikde nebudou sériově vyrábět rozměry 73*52*18cm s horním přesahem dvířek 10 cm (lišta s elektrikou u stropu), napsal jsem Ježíškovi do rodného města, protože v Brně truhláři patrně nežijí.



Pod stromečkem jsem pak udělal jéé, protože tam opravdu byla. Dovezl jsem ji do Brna, několik dnů ji nechal na odiv na zemi v předsíni a pak přišel den D. Myslel jsem si, že to bude práce na hodinku, vezmu skříňku, šoupnu ji tam, označím díry, vyvrtám, přišroubuju, nechám si pochválit dobře provedenou práci a bude. Jenže… člověk míní a ukrajinští stavitelé našeho paneláku mění.



Skříňku jsem natáčel jak ježka v kleci, ale i když jsem ji posílal do největšího otvoru, tak do toho výklenku nešla. Opět jsem přeměřil místo určení a skříňku a všechno sedělo, dokonce jsem měl centimetr fóra… Pak mě napadlo změřit si vzdálenost mezi zdmi na začátku výklenku. No… lepší by bylo, kdybych toho psa opravdu vykopal. Nějací umělci dokázali na jednom metru zkosit zdi o patnáct milimetrů.



Chtěl jsem skříňku nenápadně vrátit na místo v předsíni a každý den na záchodě vší silou rozpažovat a tlačit, aby jsem ty panely narovnal, ale už to nešlo. Původní místo bylo zaskládané věcima do sklepa. Jak z toho ven? Přemek Podlaha by jistě vymyslel elegantnější řešení, namátkou mě napadá, že by toho Ukrajince našel a donutil ho to předělat a pokud by nesouhlasil, tak by v tom začal opět figurovat jeho pozemek, ale já nejsem Podlaha.



Takže, 1.odšroubovat bok o šířce dvou centimetrů, 2.uříznout zadní stěnu, 3.přidělat kovová elka, aby ta boční stěna zase držela, 4.dát tam skříňku o třech stěnách, 5.dodat tam čtvrtou, 6.přivrtat a přišroubovat. Už se to nezdálo tak jednoduché.



Navíc mi při přišroubování praskl šroub, takže ještě jedno opakování od fáze 4.



Ale všechno zlé je k něčemu dobré. Teď budu mít při močení nádherný pocit z dobře vykonané práce, i když budu mít prostatu jako meloun.



A vůbec, co jsou mé trable proti starostem fotbalových statistiků, jak začít počítat tabulku střelců na fotbalovém mistrovství Afriky, když se ještě nezačalo hrát a oni už mají jeden zásah a navíc dva útočníky.