Známé heslo ze špionážní lieratury jsem si ověřil v minulých dnech v akci. A možná ani tajný agent Pankrác Tangent netušil, že to funguje i naopak.


To bylo tak. Kdysi existovala v Brně egyptská restaurace, která ovšem musela být zavřená z toho důvodu, že pod ní kopali tunel a kuchařům se rozsypávaly pyramidy z kuskusu a špatně jim kynulo těsto na falafel. Asi.



Tunely se kopou dál, ale místo egyptské je tam teď restaurace nazvané Klub cestovatelů. Kuchyně je prý výborná, zatím jsme však neměli to štěstí to ověřit. Když jsme tam přišli, už bylo deset hodin, a kuchař už měl padla. Ani jsme se nedivili, přecijen jsme tam šli spíš kvůli společnosti co tam byla a pivu. Objednali jsme si a servírka odešla. Patrně točila pivo s láskou, protože to trvalo deset minut.



Asi o půl už jsme měli dopito a nedočkavě cinkali prázdnými sklenicemi ve snaze přehlušit hlasité "o ou!", které se ozývalo ze servírčina notebooku. Ve 22:40 jsme to vzdal a vydal se za ní, abych ještě dvě piva objednal. Ona koukla na mě, pak na hodiny a řekla, že v jedenáct zavírá, a že už mi nenaleje.



Byl jsem naprosto konsternován – můj oděv nevykazoval známky insolventnosti, měl jsem jen jedno pivo, takže o opilém chování nemohla být řeč, a přesto se mnou takhle vyjebala. Ještě chvíli jsem ji přemlouval a pak jsem se naprosto ponížený odplazil zpátky ke stolu. Řeknu vám, takhle blbě jsem se necítil snad ani tehdá, když mě odmítli vpustit do Tabarinu, protože jsem vypadal málo cool.



Jen asi o den později jsme byli na koncertu kapely Fruit Machine a po odchodu jsme dostali chuť na nějakého toho panáka na spaní. Zabředli jsme do potemnělých uliček Králova Pole a narazili jsme na otevřený, byť notně posprejovaný vchod. Vešli jsme kamsi do sklepa, kde seděli čtyři cizinci a český barman. Trochu jsme se báli, ale nakonec jsme byli příjemně překvapeni, a to nejen brusinkovou vodkou.



Byli to všechno bělorusové, kteří si otevřeli hospodu a snaží se přežít na minimální marži a na prodeji piva studentům. To, že mají na jídelním lístku pravé pelmeně nijak nevyzdvihují, za to jedenáctka za devatenáct je psaná tučně. Myrna se s nimi snažila zapříst rozhovor na téma "Zlepšení image provozovny pomocí zvýšení cen nad hranici živoření", ale nevím jestli uspěla.



Já jsem totiž hrál s běloruským majitelem hospody Need for Speed.