Vím, že je to klasický román od klasické spisovatelky. Ale dost dobře by se tak mohl jmenovat například manuál k pouštění draků anebo reportáž o výstupu horolezců na fazolích.


V neděli jsme se totiž vrátili do dětství. Jen obrazně samozřejmě, žádné plíny a podobné záležitosti se nekonaly, jen jsme si vzali draka a šli jsme ho vyvenčit. Přidal se i FF, který překvapil kočárkem a děckem (ne jeho) a Cubeek. Bohužel se s nimi přidalo dalších asi sto padesát lidí, kteří měli stejný nápad jako my.



Díky tomu bylo na vrcholu kopce poněkud nebezpečno, pády draků mezi diváky přibývaly, a tak jsme radši odešli trochu stranou. Sice to bylo ve stráni, ale zase tam nikdo nebyl. Navíc, vybavili jsme se lahvinkou něčeho tvrdého, takže terénní nerovnosti byly záhy vyrovnány opileckou kývavostí.



Musím pochválit draka, který měl opravdu intuitivní ovládání. Nejenže jsem ho dokázal sestavit a Myrna navázat, ale dokonce se nám ho podařilo udržet nikoli nevýznamnou dobu ve vzduchu! Měli jsme z toho opravdu nefalšovanou radost, která byla možná trochu zkalená tou whisky, co jsme měli s sebou.



Cubeek totiž řídil a FF odešel velice záhy i s děckem domů. Takže jsme na to zbyli dva a to je málo. Sice jsme ji přemohli, ale rád bych se omluvil především křehké slečně, která si odplivla cosi, co by se špatně vešlo i do mé pusy. Netušil jsem, že jsem tak slyšet a rozhodně jsem svůj komentář nemyslel nijak špatně – ba naopak!



Takže jsem v neděli pouštěl draka a v pondělí léčil.



Chápete tu kontinualitu?