Opravdu nevím co jsem té stověžaté matičce provedl. Ale zážitků s cestami do Prahy a po Praze mám v porovnání s počtem těchto cest za rok poměrně hodně. A včera jsem byl v Praze zase!


Něco se stalo na cestě tam, většina na cestě zpět, takže už vím, kdy mám čekat nějaký error. Cesta tam tentokrát proběhla v pořádku. Jel jsem se dvěma služebně staršími kolegyněmi, což mělo tu výhodu, že jsem nebyl příliš zatahován do rozhovoru. Sice si neskromně myslím, že můj širší všeobecný přehled by strčil do kapsy paní Růžičkovou i se synem – teď mě napadá, myslíte si, že sedí někde v nebi na mráčku? Ale rozhodně se necítím silný v kramflecích je-li předestřeno téma podzimní kolekce v Max Maře či letní slevy v Mexxu.



Takže jsem dojel kamsi do Prahy, kde jsem nikdy předtím nebyl a vydal se směrem k tramvajovým trolejím. Brzy jsem zjistil, že rozkopané není jen Brno, takže jsem si udělal krásnou procházku po Libeňském mostě. Jednání proběhlo v klidu, cesta zpátky taky – začínal jsem byl nervózní. Že by tentokrát nic?



Jenže ouha. Už jsem stál na zastávce autobusu, který mě měl dovést domů, když tu najednou přišel chlápek. "Kdy to pojede?" "Před minutou to jelo" "To je na hovno tyhle počítače…" Vůbec nechápu, proč si takovéhle typy vždycky vyberou mě. Možná je na vině sálající intelekt či takřka hmatatelné charisma, možná je to tím, že jsem tam stál sám.



"Všechny nás to zabije jednou. Kdyby se to aspoň nějak využívalo, ale to jsou pořád jen hry a hry." Trochu jsem zpozorněl, protože jsem si krátil čas hraním solitaire na mobilu a nechtěl jsem se stát obětí fanatického odpůrce počítačů. Mé podezření sílilo, když sáhl do tašky. Naštěstí vyndal jen lahváče, přihnul si a vrátil ho zpátky.



"Já kdybych měl počítač, tak jedině chemie nebo matika, rozumíš. Vzal bych list rozmáčkl bych ho a dal ho do počítače a studoval z čeho je, rozumíš. Nebo nějaký zvíře. Dyk dyby se to používalo takle – ale to jsou jen pořád hry…" "No jo je to tak…" "Ty děcka to mají ve škole vole a pak jim tam dá učitelka příklad vole vosmkrátvosm a voni vytáhnou počítačku a ne aby hned řekli sedmnáct"



"To je fakt, lidi blbnou…" "Jasně, že blbnou, dyk ty počítače byly jen kvůli válce vole. Jo hele, ten příklad jsem řekl blbě schválně. Já vím, že je to… to. Já ty počítače, kdybych to mohl vrátit – já moh bejt mrtvej, rozumíš?"
"Aha…"
"Sem se zaplet s černou magií vole, to neni žádná sranda. Všichni, že bůh není a dokaž to, jak bych to mohl dokázat, když je neviditelnej? Jenže takovej duch, když si tě vybere. Já mohl bejt mrtvej vole."



Škoda, že přijel autobus. Už si jen jednou přihnul a nastoupil. Já taky, sedl si jinam, takže další historky z jeho jistě bohatého života neznám.



Ale jedno vím jistě. V autobusu se na mě upnul komár. Vsadím se, že jeho se ani nedotknul.



Zítra si beru do igelitky pivo.