Co vám budu povídat. Hrajete si takhle fotbal, vystřelíte, míč letí vedle brány, trefí Satoranskýho do prdele, ten se naštve, začne vás nahánět v kovářské zástěře, vy skočíte do rybníka a podvrknete si kotník. Klasika.


Jestli má někdo ze čtenářů pocit mírného deja-vu, pak se není čemu divit. O problémech s kotníkem jsem zde psal před dvěma lety (tady a tady…) Letos je to úplně jinak. Jsem o dva roky starší a zhuntovanější, takže mi tentokrát odešel kotník, co to ještě nikdy neudělal, tedy levý. A jak se to stalo?



Nebylo to úplně přesně jako v perexu, přece jen, nerad přeháním a toto mi trochu ujelo, za což se omlouvám. Stalo se mi to na fotbale. Ano, maximální nasazení spojené s obětavým sebeobětováním si vybralo svou daň. Poté ce jsem robinzonádou zneškodnil střelu soupeře do protipohybu, odrazil jsem balón na polovinu soupeře. Ve snaze zabránit opětovné střele vrhl jsem se lvím skokem k soupeři. On však na nic nečekal a vypálil ránu z kategorie nechytatelných.



Ta mi ve skoku narazila do levé nohy, v důsledku čehož jsem sice dopadl na obě zadní, bohužel však z toho jen jedna zadní byla chodidlo. Druhá byla kotník. Snad za to mohla vystouplá parketa, snad počínající únava, nevím. Každopádně jsem si po dopadu zkontroloval spodní prádlo a odebral se pod ledovou vodu.



Doktor mi řekl jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Prý je to jen normální distorze, ale s podezřením na nějakou minizlomeninu, což zjistí až splaskne otok. O otok pečuji vskutku příkladně, již po čtyřech dnech jsem ve žlutofialové fázi. Tak jsem zvědavej na ten čtvrtek.



Jinak od minula jsem upgradoval co se týče výbavy. Vzpomněl jsem si na Daffovu babičku a kolem krku jsem si zavěsil tašku Rudolf (to je její oficiální název v katalogu reklamních předmětů, fakt nekecám!). S Rudolfem je to hned snadnější. Nemusím se pořád belhat pro mobil či pro ovládač, všechno mám hned u hltanu.



Asi se pojistím… To pak určitě přestane, mám jen na úmrtí a to furt nic.