Už to vypadalo na další Ordinaci v růžové zahradě, ale manželku zabili skini, doktor chlastá a kotník se uzdravuje. Bodejť by ne! Denně šestnáct pilulek, jedna injekce, to by uzdravilo i Lazara.


Snaha začít nějak odlišně od předchozích dvou příspěvků by byla marná – ano, opět jsem se vrátil od doktora. Pro pravidelné čtenáře nebude žádným překvapením, že si na mě zase něco přichystal. Dnes byla na programu punkce.



Punkce zní strašně nevinně, je to jako zvuk žabky letící po klidné hladině rybníka za slunečného dne, svádějícího pouze k lenošení na dece a občasné partii karet. Je to taková sluníčková činnost, vezme se jehla, vrazí se nad kotník a začne se tahat krev. Pocity jsou velice smíšené, na jednu stranu se člověk diví, kam až dokáže jehla zajet, aniž by narazila na kost a pak slyší takové divné vrzání – aha, už je u kosti.



Radši bych u toho neseděl v první řadě, protože můj výraz dychtící po poznání svého pravého já podnítil doktora k nadšenému opakování. To už jsem radši dělal, že nevidím, aby náhodou nenasadil k třetímu jednání. Můj nezájem ho ani trochu nemrzel, radoval se, že toho bylo patnáct miilitrů a nutil mě jásat taky.



Zaradoval jsem se tedy, jak nejlépe jsem dovedl, ale upřímně – nebylo to upřímné.



Navíc, z neustálé perforace břicha už pro jistotu piju jen husté tekutiny. Ideálně se osvědčilo takové to módní aloe vera, co vypadá jak sperma ve vodě. Obsahuje takové überzdravé cucky, které, jak doufám, by v případě příliš hlubokého vpichu zastavily případný průsak.



Ale od paní na podatelně jsem se dozvěděl proč to tak je. Levá noha je prý kvůli cévnímu systému na tom vždycky špatně. Pravá se prostě léčí líp.



Nasadila mi brouka do hlavy. Jak to ten cévní systém řeší, když má někdo obě nohy levý?