Tentokrát to nebude o výletu do Prahy, zůstaneme pěkně v Brně. I když nejsem pravidelný divák seriálu, kde se čtyři úplně normální ženy, kterých vidíme kolem sebe denně desítky, snaží řešit problémy, kterých máme denně stovky, pár dílů jsem viděl. A o víkendu jsem si připadal podobně.


Byl jsem si totiž nakupovat boty. Botníkům už škrundalo v břiše a Cubeek měl nemístné narážky na stav mých fotbalových speciálů, které již začínaly připomínat dobře uleželý kompost. Na druhou stranu se o našich zápasech nedalo říct, že by se útoky přelévaly ze strany na stranu. Když jsem byl v bráně, tak jsem díky obutí čelil jen střelám z dálky.



Takže jsem poprosil Myrnu, jestli by nešla se mnou v roli odborného poradce. Poslední dobou se mnou už nechce chodit na nákupy, protože se prý po třech hodinách tvářím otráveně a sem tam mi uklouzne nějaké zahuhlání. Také jako estetický poradce jsem zklamal, takže nevím jestli chodí nakupovat s někým jiným, každopádně já už to dlouho nejsem.



Po chvíli jsem vypadal jak ta herečka co vypadá jako kůň, ne proto, že bych vypadal taky jako kůň, ale protože jsem měl tři páry bot. A jakých! Ani to nebudu popisovat, všechny byly báječné.



Pak jsem přišel domů, vzal jsem si tričko (bez podprsenky), tepláky, do ruky obří hrnek s čajem, zasněně jsem se podíval z okna, sednul ke komplu a najednou se ozval hlas – A pak mi to došlo. Muži nechtějí být loveni proto, že se staví do role obětí, ale proto, že chtějí být loveni. Ženy jsou těmi, které na toto musí myslet a pohled plaché laně v mnoha případech spíše odradí než povzbudí. Ale je to všechno pravda? Co když je to všechno jinak a pan Božský je jen výjimkou, která má sice kamizolu a brk za kloboukem, ale ve skutečnosti má doma chlupatý čumáček, zrcátko a po večerech barví? Jedno je jisté, nejdůležitější je být připravená na všechno.



Hrůza!!! Nakupování opravdu leze na mozek. Byl jsem z toho celý zmatená. Ještěže přišla Samantha a všechno mi vysvětlila.