Možná jste si toho nevšimli, ale je to tak! Celý blog juchal, několik tagů se ožralo jak prase a odkazy nešly druhý den do práce. Tenhle blog tu totiž je už víc jak dva tisíce dní a to je IMHO důvod k oslavě.


Co ovšem není důvod k oslavě (teď přijde všemi tolik oblíbená sebekritika) je frekvence psaní. Nebudu se nijak vymlouvat, i když bych rozhodně mohl, můžu za to já. Jistě jste z toho skandálního odhalení v šoku, také jsem si to nechtěl připustit. Ale je to tak.



Důvodů je hned několik, momentálně si však nemůžu na žádný vzpomenout. Když se však porozhlédnu po okolních blozích, musím uznat, že je jich většina vyňuňaných a krásných, kdežto já jsem ještě nebyl schopen ani proklikat odkazy, jestli nějaký třeba už neodešel do důchodu. Vždycky jsem si myslel, že záleží spíš na obsahu, jenže když chybí i ten, pak uznávám, že by atraktivní prostředí okolo mohlo trochu pomoct.



Největší problém není to, že bych neměl o čem psát, problémem je jakási autocenzura, která mě nutí nepsat například o tom, co se děje v tuzemské či mezinárodní politice. Mnoho jiných o tom umí psát daleko lépe, má větší záběr, lepší závěry a konstrukce a já bych asi jen sprostě nadával. Což, jak jistě uznáte, příliš atraktivní není.



Na druhou stranu se mi to tu nechce opustit. Když si to tu občas pročítám zjišťuji, že nebýt to zde napsané, jistě už bych si nevzpomněl na některé z převratných událostí v okolí, jako například nabouraný plot, nabouraný plot nebo nabouraný plot. Prostě nostalgie.



Takže abych to nějak uzavřel. Díky, že i přes moji psací aktivitu, která se již velmi prolíná s pasivitou se najdou tací, kteří si to tu občas přečtou. A ještě si přidají stránku mezi odkazy. Na rovinu – nevím jestli je to dobrý krok, ale díky.