Někteří věří, že se člověk rodí jako tabula rasa. Ne pomůcka při výuce antoušků, ale jako čistý list papíru. A to, co z něj bude se tak nějak určí výchovou, rodinou a prostředím, kde žije. Díkybohu, že servisů Hyundai moc v okolí není, protože bych se bál chodit ven.


30.10. Milý deníčku. Dnes nám někdo nabořil Gecoucha. Naštěstí byl hodný a přiznal se. Dnes jsem se byl podívat v ZOO na ta adoptovaná mláďata lemurů. Jsou opravdu krásná, taková lemuří a až vyrostou, tak z nich nebude zlý lemur, ale hodný lemur, protože se o něj někdo stará a má ho rád. Cestou zpátky jsem pomohl babičce přes přechod a vrátil do hnízda dvě ptáčata, které ohrožovala zlá kočka. Kočce jsem to vysvětlil, takže už není zlá, ale hodná.



7.11. Milý deníčku, už jsme byli v pojišťovně, kde byli všichni naprosto sluníčkoví. Všechno zvládli strašně rychle a nebyl tam ani jeden problémeček. Ale pak jsem jel do servisu. Pán už tak sluničkový nebyl. Ani jednou se neusmál a to jsem byl vtipný možná až moc. Prý na tu opravu potřebují čtrnáct dní! Vím, že práce kvapná, málo platná, ale tohle se mi zdá moc. Ani se mi nechce jít na tu dobročinnou akci pro děti v jižní Namibii, kde mají sucho, takže jim sbíráme prostředky na zvlhčující krémy. Samozřejmě na ty netestované na zajíčcích!



11.11. Milý deníčku, byli jsme se zeptat v druhém servisu. To je úplný opak toho prvního! Pán byl milý, dal mi vizitku a řekl, že opravy jsou hotové za týden, tak jsem se hned objednal. Takhle to má vypadat. Sice je v pondělí svátek, takže můžu až tu další pondělí, ale to nevadí, hlavně, že to nebude trvat čtrnáct dní. Myslím, že jim složím píseň.



24.11. Milý deníčku. Tak už jsme bez Gecoucha. Už je u doktora a doufám, že bude brzo v pořádku. Bude hotový v pátek a vzali si na mě i telefon, aby mi mohli zavolat, že už to je, abych si připravil penízky. To je panečku přístup. Dnes jsem šel kolem toho starého servisu a plivl jsem jim na chodník. Ale tak aby to nikdo neviděl a stejně už tam jeden plivanec byl, tak jsem to plivnul na něj. To snad nevadí.



28.11. Milý deníku, jsem rozladěný. Protože se ze servisu dlouho nikdo neozval a banka už zavírala rolety, radši jsem zavolal já. A prý je Gecouch ještě v lakovně. No to mi pověz deníku, proč mi to nezavolali? Asi má ten hodný pán dovolenou anebo se tam něco stalo. Tak v pondělí, aspoň bude Gecouch pořádně v pořádku.



1.12. Promiň deníčku, že už nepíšu tak úhledně, ale cloumají mnou velmi nepěkné pocity. Z banky jsem si radši vybral předem, takže chodím po městě s balíkem v kapse a nic. Volal jsem a mám to zkusit zítra. Prý je v lakovně.



2.12. Pořád je v lakovně. Představuji si lakovnu jako obrovskou místnost, kde stojí spousta aut a jednoho pána, který mezi nimi chodí s lakem v lahvičce velikosti laku na nehty. Foukání included…



3.12. Kurva, kurva, kurva zatrolení opraváři!



4.12. Cha chá! Pán byl velmi zdvořilý, prý je to ještě u klempíře. To je vtip dne! Nejdřív lakovna, pak klempíř, zítra mi řekne, že je to u kartářky. Že to mám zkusit zítra – ten jsem taky ještě neslyšel cha chá! Když jsem se ho ptal, jestli by mi třeba neposlali smsku, když už si na mě brali telefonní číslo, tak prý by na to mohli zapomenout! Asi ho smíchy potrhám až si pro to auto půjdu.



5.12. Milý deníčku. Tak už máme zase Gecoucha. Sice na mě pán zkoušel ještě to, že jim spadly počítače a že mi nemůže spočítat cenu, ale asi na mě byl nepěkný pohled. Vzal jsem si to pěkné tričko Cannibal Corpse a v tašce jsem měl zmrzlou krůtu, která měla na pahýly pařátků nastrčené nožičky od panenky.



 Takhle se na ně musí!