Sice se pořád píše, že Vánoce jsou svátky klidu a míru, ale asi jak pro koho. Hektické shánění dárků, hektický úklid, hektické balení dárků, zjištění, že jich několik chybí a zase celé znova. Letos to však bude jiný. Ožere se náměstek, z chlebíčků ho bude tahat Jarda a vztek bude mít Marta, protože ji chcípnou kytky. Znáte to.


Myrna totiž o víkendu vypracovala velice precizní plán aktivit, které se musí udělat, aby Vánoce opravdu byly svátky klidu a míru. Představa, že jde pouze o itinerář receptů na pečení je VELICE lichá… Pokud vše půjde podle plánu, pak naše domácnost bude vypadat jak ze škatulky a nikdo to tam nepozná. Dokonce jsou tam zařazeny i vyložené ležáky, jako je například tři roky rozestavěná skříňka v kuchyni a stejnou dobu neexistující poličky v koupelně. Namítal jsem sice, že stále ještě není empiricky dokázáno, že se to neudělá samo, protože tři roky jsou z hlediska poličkové evoluce krátká doba, ale byl jsem utnut.



Utnut jsem i vstával a protože to jde blbě, tak jsem zaspal. Na pondělí byla naplánována jednoduchá aktivita. Protože vodovodní havárie jezdí zásadně ve dvou a pouze na koních, začal nám protékat kohoutek i v kuchyni. Instalatér – samouk na to nestačil, dokázal pouze zjistit, že je tam prasklé těsnění. Myrna se nabídla, že koupí nové, protože v Obi naši – patrně značně nestandartní – velikost neměli.



Takže jsem ráno zarazil vodu, rozšrouboval baterii a krom klasické svačiny, polibku a několika výtečných rad jsem Myrně přibalil na cestu do práce i prasklý gumový kroužek. V práci na mě čekala jobovka – večer se šlo do hospody. Klasický pracovní aktiv, po kterém druhý den následuje klasický pracovní pasiv. Bohužel to nedopadlo moc dobře.



Kolega Pedros totiž nalezl spoj, který sice jel ke mě domů, ale jaksi jinudy a třikrát déle. Okružní linka, už jsem tu o nich psal, ale pokud to někdo nezná, tak připomenu. Jde o autobus, který jezdí v kruzích pouze jedním směrem. Autobus jiného čísla jezdí druhým směrem. To znamená že z bodu A to máte jedním autobusem domů blízko a pokud jedete tím druhým, tak si připadáte jak legionář.



Domů jsem tedy přišel trochu později a s obavami, zdalipak jsem neměl něco splnit podle plánu. Časový skluz hned první den jsme si nemohli dovolit! Naštěstí tam nic v kolonce TheGen to do nebylo. Myrna však také nepořídila podle svých přesdstav. Gumičku naší velikosti neprodávají v hypermarketech. To jsem si mohl hned myslet, že máme něco extra. Ale prodavač poradil jeden (!) obchod v Brně, kde by to mohli mít.



No jo, jenže voda se pustit musí, takže jsem se vrhnul do skládání baterie alespoň v nějaký decentně kapající vzor. Když jsem to dělal popáté, začal jsem podezřívat Myrnu, že to těsnění nějak vytahala, protože voda tekla, i když byl kohoutek zavřený. Až když jsem začal vyhrožovat silikonovou páskou a škaredým instalatérem s tááákhle velkým hasákem tak přestal.



Když staří řečtí dramatici nevěděli jak skončit blábol, co měli rozepsaný, použili Deus ex Machinu. Taky jsem netušil, jak to dnes ukončit. Přecejen, taková tuctová historka bez pointy. Co s tím?



A v tom… jsem se polil mlíkem.