Jen aby nedošlo k mýlce – časopis Urob si sám byl v dobách totality pro kutily něco jako bible pro věřící anebo hliněné tabulky pro Sumery. Teď mě napadá – když jim došel na záchodě toaleťák, tak asi nesahali po denním tisku, že? Prostě to byl časopis, kde se radilo, jak si z věšáku na prádlo udělat multifinkční věšák na prádlo, který šetří kolíčky a podobně.


Někde jsem četl, že Einstein na tom nebyl s matikou na základní škole zrovna nejlépe. Vůbec se tomu nedivím. Když v někom dříme génius o několik kroků napřed před zbytkem pelotonu, je těžké se k nim vracet a neustále jim pomáhat držet krok. Určitě i nějaký spisovatel občas špatně podtrhl příslovečné určení a byl potrestán špatnou známkou.



Prostě to jsou jen taková malá nevýznamná zaškobrtnutí, přičemž se nakonec vždycky kouká jen na ten celek. Proč o tom píšu. Někomu by se totiž mohlo zdát, že jsem člověk veskrze nešikovný. Má pravdu, ale jen pro tuhle chvíli. Až se někdo za několik let ohlédne, maje před sebou knihu Kutilem snadno a rychle od TheGena, jen se pousměje – ano, to jsou jen taková malá zaškobrtnutí velkého šikovného génia, který nyní dožívá v domově důchodců a udivuje spolubydlící výrobou nafukovacích panen ze špuntu od berle.



Pokud jste dočetli až sem, tak to znamená, že se vás už nezbavím a těžko jde mávnout rukou a říct, že se vlastně nic nestalo. Stalo. A mohlo to mít fatální následky přátelé! Nebýt duchapřítomnosti, neuvěřitelné obratnosti a mrštnosti pantera, mohlo dojít ke zranění jen vělmi těžko slučitelném s plnohodnotným životem.



O víkendu jsem se byl sprchovat. Ten kdo se začal radovat, že už ví co se mě stalo, tak si dá facku a čte dál. Toto není ta přelomová událost! Když jsem se otáčel, abych dosáhl na všechna zákoutí svého těla, kam může jen doktor, nějak se mi podsmekla noha a v rámci zachování zákona o přitažlivosti jsem šel ke dnu. Snažil jsem se něčeho zachytit, bohužel ruce máchly pouze do prázdna.



Naštěstí ve mě dříme něco z přapředka paviána a tak jsem se snažil zachytit i pátou končetinou, na které se tak rádi houpávají ve větvích. Pud sebezáchovy je silnější než myšlenky evoluce, a tak jsem úplně zapomněl, že mi z parádního ocasu (bože, to zas bude přístupů…) zbyla jen kostrč. I přesto to tělo nevzdalo a ve snaze zabránit pádu narazilo prdelí do baterie.



Baterie nevydržela překvapivý náraz skoro sta kilogramů (byl jsem nacucaný) a urvala se. Vyskočil jsem jako srna, zčásti proto, abych se přesvědčil, že jsem v pořádku, zčásti kvůli stříkající vodě ze zdi. Na půl těla mi dopadala voda ledová, na druhou půlku horká. Věřte mi, jsou to velmi sivé pocity. Rozhodně doporučuji – neměl jsem čas ani zařvat, jen jsem poprosil Myrnu, jestli by nevypla vodu.



Rád bych napsal něco veselého, nějaký happyend, ale to se stává jen ve filmech. Realita je jiná – instalatéři měli v neděli jiné plány, já jel kupovat novou baterii a Myrna se královsky bavila ošetřováním mých zranění. Sedací partie byly totiž jaksi podivně oteklé a zbarvení bylo také nestandardní.



Snad jen obět přepadení nechvalně proslulým homosexuálním gangem Stevie Wonderboys vypadala podobně.