Ráno posnídat dvě kostky cukru, zapít kolou, k obědu nudle s mákem a neředěný sirup, večer vykloktat louhem a druhý den ráno se jukněte z okna. Ano, budou tam a bude jich moc.


Anebo můžete jít na ples. Myrna sehnala lístky na ples doktorů, protože po loňské velmi neúspěšné plesové sezóně, kdy jsme navštívili jen jeden ples, si připadala nevytančená. Jednalo se sice o vysoce prestižní ples fotbalistů Plumlova, ale to ji moc neuspokojilo. Navíc jsme vyhráli v tombole! I když… pětilitrový Primalex Polar, což zase nepotěšilo mě.



Trochu mě děsilo to, že těsně před plesem máme tradiční fotbal, v našem podání se ovšem stále držíme tradičního českého kopaná. Tento byl obzvlášť výživný. My, kteří fotbal moc neumíme, nahrazujeme technické finesy bojovností, zarputilostí a kilogramy navíc. Takových je nás tam většina a je to v pohodě. Horší je, když na fotbal přijde někdo, kdo si myslí, že to stále ovládá a ve schránce hledá pravidelně pozvánku do repre. Nečekané uvolnění spoluhráče patičkou je sice elegantní, ale ne v okamžiku, kdy mu stojím těsně za patou. Když se mu nepodařilo zlomit mi nohu ani napopáté, tak už jsem mu to znechutil, ale bolest holeně byla obrovská. Doufal jsem tak, že zubaři umí tancovat alespoň jako vrtat.



Bohužel jsem si neuvědomil jednu věc. Zubaři sice nevahrávají žebříčky popularity, ale co se týče společenské prestiže, stojí si patrně někde výš. Proto hrála na plese skupina Jazzband, která sice hrála hezky, ale polka ani valčík na to tancovat nešlo. Patrně to byly příliš povrchní tance, ale ani když jsem zkusil tango či pasodoble nebylo to lepší. Takže jsme se s Myrnou uchýlili frustrováni nedostatkem pohybu k alkoholu.



Další věc, kterou jsem tak mohl vypozorovat je ta, že doba studentského mládí, která se vyznačuje fernetem, rumem a zelenou, zubařům jaksi chybí. Místo ní je tam něco co bych nazval pokus o zlatou mládež. Frčí hlavně tuleni (Tullamore Dew). A proč pokus? No… protože zubaři toho moc nevydrží. Tolik motajících se lidí zároveň jsem už dlouho neviděl.



Lístky do tomboly! Konečně trochu vzrušení, nakoupíme a vyhrajeme. Bohužel jsme se šly podívat na ceny až po zakoupení lístků. Zlatý Primalex z Plumlova! Zlatých třicet kilo cibule ze zahrádkářského plesu! Tohle bylo peklo. Jedna z hlavních cen byla čelist s názvem Dentaprog training kit. Další byla kompozitní výplň v hodnotě dvou a půl tisíce korun. Nechyběla ani hodnotná literatura – ve skrytu duše jsem zatoužil po novele Chirurgie parodontu, která podle obálky slibovala nevšední děj.



Místo nadšení jsme u losování tak trochu trnuli. Samotné losování byl také zážitek. Asi po deseti minutách organizačních záležitostí a vylosování prvních několika cen přišel muzikant a zapnul duu organizátorů mikrofon. Tak se stalo, že ne každý věděl, že si nemá chodit pro ceny. Stáli jsme sice trochu mimo, ale patrně to byla nějaká výherní trasa, protože každý kdo vyhrál, se kolem nás hnal pro cenu a pak zase zklamaně zpátky. Jedna dívčina mě dokázala dvakrát vyrazit skleničku s vínem z ruky, tak jsem ji raději slušně doporučil, ať už si pro výhru nechodí. Asi jsem byl přesvědčivý, protože přede mnou utekla. Ale opravdu jsem byl slušný!



Za sprosťáka byla totiž Myrna, kterou neschopnost organizátorů excitovala do oblastí, které se můžou vysílat až po desáté hodině. Neuklidnila ji ani výhra – naštěstí sendvičovač, i když jen o chlup, mohl jsem mít doma luxusní sadu vrtáků, které by mi záviděl i Daff. Radši jsme vyrazili k domovu.



Cítil jsem se docela dobře. Takový ten ochranitelský pud, znáte to. Partnerce není nejlépe, to vy jste ten, kdo se trefí do zámku, myslí na deštník a pomůže z kabátu aniž by došlo k sebepoškození. Ach jo. Proč se v takovýchto chvílích vždycky něco stane?



Samozřejmě jsme zapomněli na ten sendvičovač a jak se někdo upíná v opilosti ke kbelíku či k noze visící z postele, Myrna se upnula na něj. Takže jsem se o deset minut později přistihl, že pro něj běžím zpátky.



Ani jsem nestihl říct své oblíbené – jestli se nastydnu a umřu…



Nemusím říkat, že po mém triumfálním návratu spala jako zabitá, že?