…Republika je naše! Jak dopadla výprava českých nacionalistů na Podkarpatskou Rus? Nad očekávání dobře! Setkání s prezidentem Juščenkem, konstruktivní rozhovor, podání rukou a až tam opadne voda, tak se můžeme začít těšit na to, že neschopní policisté budou opět jezdit za trest na dopravní oddělení do Mukačeva.


Po loňském pokusu o anexi Norska kvůli ložiskům ropy a zásobám švédského žvýkacího tabáku jsme si letos vytyčili neméně obtížný cíl. A jak to všechno dopadlo? Dobře. Jsme ve zdraví zpátky. O Podkarpatské Rusi jsem si toho přečetl poměrně dost, takže laťka očekávání v oblasti hygienických standardů, zásobování obchodů a turistického zázemí byla nastavena velmi nízko. Skutečnost však byla ještě někde úplně na jiném levelu. Nemyslím to ale ve zlém, příroda byla nádherná, ale týden je na aklimatizaci sakra málo.



Už při přejezdu hranic zaznamenaly mé útroby jakési podivné vibrace a já myslel, že celníkům nabídnu obsah svých tajných schránek k proclení dříve než mě vyzvou. Anebo mi praskla jedna tobolka s pašovaným fernetem, kdoví. Každopádně jsem to ustál, vnitřně jsem se dokonale zabetonoval tak, že jsem měl celý pobyt opačný problém než zvracející a seroucí zbytek zájezdu.



Možná se vám bude zdát, že jaksi nenacházím slova, ale ono je opravdu těžké popisovat něco, co se z popisu jeví jako něco naprosto odporné, ale ve skutečnosti to tak není – nebo tedy je, ale jen s našimi normálními měřítky. Například Užhorod. Toulající se smečky psů, rumunští žebráci, neschopné servírky ve věku 70+ panikařící při počtu hostů vyšším jak pět. Na druhou stranu – pod padající fasádou nápisy Pražská šunka, káva, salámy, nejdelší lipová alej v Evropě, sušené mňamózní ryby. Sedíme na lavičce, jíme, přiletí ptáček. Dostane drobek a zmizí. Přiběhne kočička, nedostane nic a zmizí. Přiběhne pejsek, dostane drobek, lehne si před nás a hlídá. Přijde bezdomovec, namíří si to k nám, pes vyjede, pokouše ho, bezdomovec zmizí a pejsek dostane drobek. Užhorodský koloběh života. Jako bonus asi pětinásobné prokletí od rumunských žebráků, kteří odchází s prázdnou. Drákula je vem!



Kemp měl být se sprchami a splachovacím záchodem, patrně jediným v okruhu několika kilometrů. Bohužel majitel kempu prohrál soud o pozemek, takže nás ubytoval na svém dvoře spolu s kozou, slepicemi, dvěma prasaty a koníkem. Sprchy byly dvě s krásně pramenitou a neuvěřitelně studenou vodou. Záchody byly také dva – dvě díry v zemi, se kterými měli Češi neuvěřitelné problémy. Každý by potřeboval minimálně jednu nástřelnou, aby to byla čistá desítka a ne devítka nebo nedejbože sedmička…



S vodou to bylo také zajímavé. Na louce byly dvě vydlabané klády, do jedné tekla pitná voda a do té druhé už užitková voda z té první. Důmyslné. Až třetí den jsme si všimli, že v pitné vodě kraulují cirka třícentimetrové podle všeho jednobuněčné organismy, které prý indikují čistotu vody. Myrna začala být trochu nervózní, já spoléhal na fernet. Když se šlo někam na výlet, tak měl člověk možnost výběru. Nabrat si vodu ze studánky, ze které pijí ovečky a tudíž existuje možnost, že si v ní třeba i myjí prdel anebo si nabrat vodu z druhé sstudénky, ze které ovečky nepijí a nechat se mučit otázkou PROČ sakra z toho nepijí ani ty ovce? Podle stavu záchodů soudím, že to bylo jedno.



Sortiment v obchodech byl super. Na vesnici mají všichni domorodci všechno na zahrádce anebo v chlívku, takže nejbližší obchod měl stálý sortiment: Chleba – ráno jeden druh, Šampus – pořád dva až tři druhy, Vodka – zbytek regálu. Ve větších vsích už se najde v obchodech to, co u nás, ale je třeba si dávat pozor na záruční dobu, kterou tam vůbec neřeší. Rekord byl dva roky prošlá konzerva. Na druhou stranu výběr a ceny vodky, zeleniny, ovoce nebo domácích sýrů byl neuvěřitelný.



Tak a toho jsem se bál. Nevíte, kde se dá u nás koupit Blagoff vodka zelené jablíčko? 37,5% obsahu alkoholu? Bez ní nepíšu dál…