…bába nebo sníh… dyk je to jedno. Nevím jak chutná Onderka, ale Ondrovku už jsem poznal VELMI intimně. A jsem rád, že jsem k podobnému transcdentálnímu zážitku donutil i kumpány.


Jen doufám, že je jim líp než mě a Myrně. Ale nejdřív, co že to vlastně ta Ondrovka je. Kdo tipoval starší paní s rozpraskanými rty, šátkem, umolousanou vestou a dvěma různými ponožkami barvy zelené a modré, tak byl úplně mimo. Ondrovka je totiž polévka. Ale ne ledajaká – má rozpraskané rty, šátek…



V jídelním lístku je označena jako pikantní slepičí vývar. Toho je docíleno údajně osmi chilli papričkami o velikosti cca centimetru až dvou. Včera se však kuchař rozhodl nešetřit a v polívce se jich koupalo mnohem víc. Já už jsem ji tam kdysi měl, a tak jsem ukecal FF ať si ji dá taky. Dal. Ještě se neozval.



Myrna měla jednu jedinou papričku a v noci toho moc nenaspala. Její tělo odmítlo přijmout vitamíny z chilli do krevního oběhu, a tak si o tom musela velmi důvěrně popovídat s panem záchodem. Já jsem tělo otupil alkoholem, takže noc jsem měl klidnou, ale to ráno…



Hlava mě třeštila a pod žebry jsem měl pocit, že mi chybí kus těla, protože se tam všechno chovalo tak nějak cize. Ani teď mi není nejlíp. Vzhledem k tomu, jak mě pálí cokoliv odcházejícího z těla ven, přemýšlím o tom, že bych šel darovat krev. Myslím si, že by měla slušný defibrilační efekt.



Jediné co mě těší je to, až na tu polívku půjdeme znova a nalákáme i někoho, kdo ji ještě neměl.