Nemáš čas použiť zubnú pastu,tolko fajčiva a tolko chlastu… Kto to všetko vypije? My! Kto? My! Kto? My!


Ano, snažím se být světový, a tak jsem začal v cizí řeči. Kdo bude chtít překlad, ať mi napíše vzkaz. Dostal jsem mnoho nevyřčených dotazů – a jak jste se na těch horách vlastně měli? Mohl jsem se zachovat stejně a odpovědět si v duchu, ale radši se puchlubím. Bylo to super!



Cestu už jsem popisoval, ubytování bylo klasické. Abychom se trochu vyhnuli dekandentním vlivům Cubeeka, Daffa a FF, ubytovali jsme se s jinými kamarády. Spíš to tedy bylo proto, že se navzájem skoro neznali a chtěli jsme je ušetřit etud typu Daff po ránu a podobně. Já jsem je tedy tak moc neznal, což mělo tu výhodu, že oni mě taky ne.



Takže jsem si mohl budovat reputaci moudrého stařešiny, ke kterému se všichni z pokoje obrací v naději, že poradí kam jít lyžovat, co si vzít na sebe, popřípadě ho poprosí o přivolání sněhu. Bohužel má reputace vzala za své hned po prvním seznamovacím večeru, kde jsem se seznámil velmi důvěrně s lahvinkou fernetu.



Začínám podezřívat božkováky, že mimo povolených, a v tajném receptu uvedených bylinek, začínají experimentovat i s bylinkami jinými. Tipoval bych to nějaké podezřelé jihoamerické odrůdy, které se používají pouze na šamanův předpis. Jak si jinak vysvětlit mé noční výlety po pokoji spojené s vtíráním se do všech postelí, spánkem na stole a podobnými excesy? To, že jsem si vůbec nic nepamatoval jen dokazuje esoteričnost onoho zážitku.



Vidím to tak, že moje ego šlo spát, ale id ještě dvě hodiny otravovalo spolubydlící. Druhý den jsem vše popřel, ale důkazy byly proti. Po vyslechnutí řádně otřesených spolubydlících jsem to chtěl vše obrátit v žert – "No, ještěže jsem nebyl nahý!" Nebudu snad ani dodávat, že si vyměnili sérii pohledů, které jsem radši přehlédl…



Ale zpět k lyžování – kotník se ukázal jako naprosto nevhodný společník. Ráno jsem ho do boty dostal, ale večer už nechtěl jít ven. Naštěstí se vždy vzdal, ale někdy to bylo po velmi dlouhém boji. Ale stálo to za to. Perfektně jsme si zalyžovali i s Myrnou, Pujákem a panem Šedým a jen co dá Myrna vyvolat fotky (mírné připomenutí;-)), tak sem něco vrznu. Bohužel jsem trochu poddimenzoval zásoby barevného filmu, takže půlka fotek je ultrauměleckých, tedy černobílých.



Jedinou vadou na kráse bylo množství krajanů. Příště asi pojedeme někam, kde nepotkám Rákosníka nebo bývalou Menisovu holku. Člověk si pak nemůže zařvat ani to svoje: "Vzhůru na Klondiki!"